Job 27

1 Addidit quoque Job, assumens parabolam suam, et dixit:

Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

2 Vivit Deus, qui abstulit judicium meum, et Omnipotens, qui ad amaritudinem adduxit animam meam.

Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

3 Quia donec superest halitus in me, et spiritus Dei in naribus meis,

Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

4 non loquentur labia mea iniquitatem, nec lingua mea meditabitur mendacium.

Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

5 Absit a me ut justos vos esse judicem: donec deficiam, non recedam ab innocentia mea.

Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

6 Justificationem meam, quam cœpi tenere, non deseram: neque enim reprehendit me cor meum in omni vita mea.

Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

7 Sit ut impius, inimicus meus, et adversarius meus quasi iniquus.

Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

8 Quæ est enim spes hypocritæ, si avare rapiat, et non liberet Deus animam ejus?

Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

9 Numquid Deus audiet clamorem ejus, cum venerit super eum angustia?

Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

10 aut poterit in Omnipotente delectari, et invocare Deum omni tempore?

Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

11 Docebo vos per manum Dei quæ Omnipotens habeat, nec abscondam.

Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

12 Ecce vos omnes nostis: et quid sine causa vana loquimini?

Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

13 Hæc est pars hominis impii apud Deum, et hæreditas violentorum, quam ob Omnipotente suscipient.

Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

14 Si multiplicati fuerint filii ejus, in gladio erunt, et nepotes ejus non saturabuntur pane:

Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

15 qui reliqui fuerint ex eo sepelientur in interitu, et viduæ illius non plorabunt.

Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

16 Si comportaverit quasi terram argentum, et sicut lutum præparaverit vestimenta:

Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

17 præparabit quidem, sed justus vestietur illis, et argentum innocens dividet.

Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

18 Ædificavit sicut tinea domum suam, et sicut custos fecit umbraculum.

Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

19 Dives, cum dormierit, nihil secum auferet: aperiet oculos suos, et nihil inveniet.

Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

20 Apprehendet eum quasi aqua inopia: nocte opprimet eum tempestas.

Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

21 Tollet eum ventus urens, et auferet, et velut turbo rapiet eum de loco suo.

Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

22 Et mittet super eum, et non parcet: de manu ejus fugiens fugiet.

Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

23 Stringet super eum manus suas, et sibilabit super illum, intuens locum ejus.

Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.