Job 24
1 Ab Omnipotente non sunt abscondita tempora: qui autem noverunt eum, ignorant dies illius.
Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2 Alii terminos transtulerunt; diripuerunt greges, et paverunt eos.
Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3 Asinum pupillorum abegerunt, et abstulerunt pro pignore bovem viduæ.
Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4 Subverterunt pauperum viam, et oppresserunt pariter mansuetos terræ.
Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5 Alii quasi onagri in deserto egrediuntur ad opus suum: vigilantes ad prædam, præparant panem liberis.
Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6 Agrum non suum demetunt, et vineam ejus, quem vi oppresserint, vindemiant.
Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7 Nudos dimittunt homines, indumenta tollentes, quibus non est operimentum in frigore:
Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8 quos imbres montium rigant, et non habentes velamen, amplexantur lapides.
A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9 Vim fecerunt deprædantes pupillos, et vulgum pauperem spoliaverunt.
Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10 Nudis et incedentibus absque vestitu, et esurientibus tulerunt spicas.
Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11 Inter acervos eorum meridiati sunt, qui calcatis torcularibus sitiunt.
Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12 De civitatibus fecerunt viros gemere, et anima vulneratorum clamavit: et Deus inultum abire non patitur.
Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13 Ipsi fuerunt rebelles lumini: nescierunt vias ejus, nec reversi sunt per semitas ejus.
Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14 Mane primo consurgit homicida; interficit egenum et pauperem: per noctem vero erit quasi fur.
Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15 Oculus adulteri observat caliginem, dicens: Non me videbit oculus: et operiet vultum suum.
Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16 Perfodit in tenebris domos, sicut in die condixerant sibi, et ignoraverunt lucem.
Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17 Si subito apparuerit aurora, arbitrantur umbram mortis: et sic in tenebris quasi in luce ambulant.
Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18 Levis est super faciem aquæ: maledicta sit pars ejus in terra, nec ambulet per viam vinearum.
Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. (Sheol h7585)
20 Obliviscatur ejus misericordia; dulcedo illius vermes: non sit in recordatione, sed conteratur quasi lignum infructuosum.
Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21 Pavit enim sterilem quæ non parit, et viduæ bene non fecit.
Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22 Detraxit fortes in fortitudine sua, et cum steterit, non credet vitæ suæ.
Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23 Dedit ei Deus locum pœnitentiæ, et ille abutitur eo in superbiam: oculi autem ejus sunt in viis illius.
Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24 Elevati sunt ad modicum, et non subsistent: et humiliabuntur sicut omnia, et auferentur, et sicut summitates spicarum conterentur.
Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25 Quod si non est ita, quis me potest arguere esse mentitum, et ponere ante Deum verba mea?
Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
