Job 23

1 Respondens autem Job, ait:

Tedy odpověděl Job a řekl:

2 Nunc quoque in amaritudine est sermo meus, et manus plagæ meæ aggravata est super gemitum meum.

Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

3 Quis mihi tribuat ut cognoscam et inveniam illum, et veniam usque ad solium ejus?

Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

4 Ponam coram eo judicium, et os meum replebo increpationibus:

Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

5 ut sciam verba quæ mihi respondeat, et intelligam quid loquatur mihi.

Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

6 Nolo multa fortitudine contendat mecum, nec magnitudinis suæ mole me premat.

Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

7 Proponat æquitatem contra me, et perveniat ad victoriam judicium meum.

Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

8 Si ad orientem iero, non apparet; si ad occidentem, non intelligam eum.

Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

9 Si ad sinistram, quid agam? non apprehendam eum; si me vertam ad dexteram, non videbo illum.

By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

10 Ipse vero scit viam meam, et probavit me quasi aurum quod per ignem transit.

Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

11 Vestigia ejus secutus est pes meus: viam ejus custodivi, et non declinavi ex ea.

Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

12 A mandatis labiorum ejus non recessi, et in sinu meo abscondi verba oris ejus.

Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

13 Ipse enim solus est, et nemo avertere potest cogitationem ejus: et anima ejus quodcumque voluit, hoc fecit.

On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

14 Cum expleverit in me voluntatem suam, et alia multa similia præsto sunt ei.

A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

15 Et idcirco a facie ejus turbatus sum, et considerans eum, timore sollicitor.

Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

16 Deus mollivit cor meum, et Omnipotens conturbavit me.

Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

17 Non enim perii propter imminentes tenebras, nec faciem meam operuit caligo.

Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.