Job 20
1 Respondens autem Sophar Naamathites, dixit:
Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
2 Idcirco cogitationes meæ variæ succedunt sibi, et mens in diversa rapitur.
Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
3 Doctrinam qua me arguis audiam, et spiritus intelligentiæ meæ respondebit mihi.
Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
4 Hoc scio a principio, ex quo positus est homo super terram,
Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
5 quod laus impiorum brevis sit, et gaudium hypocritæ ad instar puncti.
Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
6 Si ascenderit usque ad cælum superbia ejus, et caput ejus nubes tetigerit,
Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
7 quasi sterquilinium in fine perdetur, et qui eum viderant, dicent: Ubi est?
Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
8 Velut somnium avolans non invenietur: transiet sicut visio nocturna.
Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
9 Oculus qui eum viderat non videbit, neque ultra intuebitur eum locus suus.
Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
10 Filii ejus atterentur egestate, et manus illius reddent ei dolorem suum.
Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
11 Ossa ejus implebuntur vitiis adolescentiæ ejus, et cum eo in pulvere dormient.
Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
12 Cum enim dulce fuerit in ore ejus malum, abscondet illud sub lingua sua.
A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
13 Parcet illi, et non derelinquet illud, et celabit in gutture suo.
Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
14 Panis ejus in utero illius vertetur in fel aspidum intrinsecus.
Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
15 Divitias quas devoravit evomet, et de ventre illius extrahet eas Deus.
Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
16 Caput aspidum suget, et occidet eum lingua viperæ.
Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
17 (Non videat rivulos fluminis, torrentes mellis et butyri.)
Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
18 Luet quæ fecit omnia, nec tamen consumetur: juxta multitudinem adinventionum suarum, sic et sustinebit.
Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
19 Quoniam confringens nudavit pauperes: domum rapuit, et non ædificavit eam.
Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
20 Nec est satiatus venter ejus: et cum habuerit quæ concupierat, possidere non poterit.
Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
21 Non remansit de cibo ejus, et propterea nihil permanebit de bonis ejus.
Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
22 Cum satiatus fuerit, arctabitur: æstuabit, et omnis dolor irruet super eum.
Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
23 Utinam impleatur venter ejus, ut emittat in eum iram furoris sui, et pluat super illum bellum suum.
By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
24 Fugiet arma ferrea, et irruet in arcum æreum.
Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
25 Eductus, et egrediens de vagina sua, et fulgurans in amaritudine sua: vadent et venient super eum horribiles.
Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
26 Omnes tenebræ absconditæ sunt in occultis ejus; devorabit eum ignis qui non succenditur: affligetur relictus in tabernaculo suo.
Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
27 Revelabunt cæli iniquitatem ejus, et terra consurget adversus eum.
Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
28 Apertum erit germen domus illius: detrahetur in die furoris Dei.
Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
29 Hæc est pars hominis impii a Deo, et hæreditas verborum ejus a Domino.
Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
