Job 15
1 Respondens autem Eliphaz Themanites, dixit:
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Numquid sapiens respondebit quasi in ventum loquens, et implebit ardore stomachum suum?
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3 Arguis verbis eum qui non est æqualis tibi, et loqueris quod tibi non expedit.
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4 Quantum in te est, evacuasti timorem, et tulisti preces coram Deo.
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5 Docuit enim iniquitas tua os tuum, et imitaris linguam blasphemantium.
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6 Condemnabit te os tuum, et non ego: et labia tua respondebunt tibi.
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7 Numquid primus homo tu natus es, et ante colles formatus?
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8 numquid consilium Dei audisti, et inferior te erit ejus sapientia?
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9 Quid nosti quod ignoremus? quid intelligis quod nesciamus?
Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10 Et senes et antiqui sunt in nobis, multo vetustiores quam patres tui.
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11 Numquid grande est ut consoletur te Deus? sed verba tua prava hoc prohibent.
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12 Quid te elevat cor tuum, et quasi magna cogitans attonitos habes oculos?
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13 Quid tumet contra Deum spiritus tuus, ut proferas de ore tuo hujuscemodi sermones?
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14 Quid est homo ut immaculatus sit, et ut justus appareat natus de muliere?
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15 Ecce inter sanctos ejus nemo immutabilis, et cæli non sunt mundi in conspectu ejus.
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16 Quanto magis abominabilis et inutilis homo, qui bibit quasi aquam iniquitatem?
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17 Ostendam tibi: audi me: quod vidi, narrabo tibi.
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18 Sapientes confitentur, et non abscondunt patres suos:
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19 quibus solis data est terra, et non transivit alienus per eos.
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20 Cunctis diebus suis impius superbit, et numerus annorum incertus est tyrannidis ejus.
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21 Sonitus terroris semper in auribus illius: et cum pax sit, ille semper insidias suspicatur.
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22 Non credit quod reverti possit de tenebris ad lucem, circumspectans undique gladium.
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23 Cum se moverit ad quærendum panem, novit quod paratus sit in manu ejus tenebrarum dies.
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24 Terrebit eum tribulatio, et angustia vallabit eum, sicut regem qui præparatur ad prælium.
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25 Tetendit enim adversus Deum manum suam, et contra Omnipotentem roboratus est.
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26 Cucurrit adversus eum erecto collo, et pingui cervice armatus est.
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27 Operuit faciem ejus crassitudo, et de lateribus ejus arvina dependet.
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28 Habitavit in civitatibus desolatis, et in domibus desertis, quæ in tumulos sunt redactæ.
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29 Non ditabitur, nec perseverabit substantia ejus, nec mittet in terra radicem suam.
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30 Non recedet de tenebris: ramos ejus arefaciet flamma, et auferetur spiritu oris sui.
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31 Non credet, frustra errore deceptus, quod aliquo pretio redimendus sit.
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32 Antequam dies ejus impleantur peribit, et manus ejus arescent.
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33 Lædetur quasi vinea in primo flore botrus ejus, et quasi oliva projiciens florem suum.
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34 Congregatio enim hypocritæ sterilis, et ignis devorabit tabernacula eorum qui munera libenter accipiunt.
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35 Concepit dolorem, et peperit iniquitatem, et uterus ejus præparat dolos.
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
