Job 13
1 Ecce omnia hæc vidit oculus meus, et audivit auris mea, et intellexi singula.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 Secundum scientiam vestram et ego novi: nec inferior vestri sum.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Sed tamen ad Omnipotentem loquar, et disputare cum Deo cupio:
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 prius vos ostendens fabricatores mendacii, et cultores perversorum dogmatum.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Atque utinam taceretis, ut putaremini esse sapientes.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Audite ergo correptionem meam, et judicium labiorum meorum attendite.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Numquid Deus indiget vestro mendacio, ut pro illo loquamini dolos?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 numquid faciem ejus accipitis, et pro Deo judicare nitimini?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 aut placebit ei quem celare nihil potest? aut decipietur, ut homo, vestris fraudulentiis?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 Ipse vos arguet, quoniam in abscondito faciem ejus accipitis.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Statim ut se commoverit, turbabit vos, et terror ejus irruet super vos.
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Memoria vestra comparabitur cineri, et redigentur in lutum cervices vestræ.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Tacete paulisper, ut loquar quodcumque mihi mens suggesserit.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Quare lacero carnes meas dentibus meis, et animam meam porto in manibus meis?
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Etiam si occiderit me, in ipso sperabo: verumtamen vias meas in conspectu ejus arguam.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 Et ipse erit salvator meus: non enim veniet in conspectu ejus omnis hypocrita.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Audite sermonem meum, et ænigmata percipite auribus vestris.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Si fuero judicatus, scio quod justus inveniar.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Quis est qui judicetur mecum? veniat: quare tacens consumor?
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Duo tantum ne facias mihi, et tunc a facie tua non abscondar:
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 manum tuam longe fac a me, et formido tua non me terreat.
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Voca me, et ego respondebo tibi: aut certe loquar, et tu responde mihi.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 Quantas habeo iniquitates et peccata? scelera mea et delicta ostende mihi.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Cur faciem tuam abscondis, et arbitraris me inimicum tuum?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Contra folium, quod vento rapitur, ostendis potentiam tuam, et stipulam siccam persequeris:
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 scribis enim contra me amaritudines, et consumere me vis peccatis adolescentiæ meæ.
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 Posuisti in nervo pedem meum, et observasti omnes semitas meas, et vestigia pedum meorum considerasti:
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 qui quasi putredo consumendus sum, et quasi vestimentum quod comeditur a tinea.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
