Job 12
1 Respondens autem Job, dixit:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Ergo vos estis soli homines, et vobiscum morietur sapientia?
V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
3 Et mihi est cor sicut et vobis, nec inferior vestri sum; quis enim hæc quæ nostis ignorat?
I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
4 Qui deridetur ab amico suo, sicut ego, invocabit Deum, et exaudiet eum: deridetur enim justi simplicitas.
Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
5 Lampas contempta apud cogitationes divitum parata ad tempus statutum.
Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
6 Abundant tabernacula prædonum, et audacter provocant Deum, cum ipse dederit omnia in manus eorum.
Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
7 Nimirum interroga jumenta, et docebunt te; et volatilia cæli, et indicabunt tibi.
Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
8 Loquere terræ, et respondebit tibi, et narrabunt pisces maris.
Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
9 Quis ignorat quod omnia hæc manus Domini fecerit?
Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
10 In cujus manu anima omnis viventis, et spiritus universæ carnis hominis.
V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
11 Nonne auris verba dijudicat? et fauces comedentis, saporem?
Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
12 In antiquis est sapientia, et in multo tempore prudentia.
Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
13 Apud ipsum est sapientia et fortitudo; ipse habet consilium et intelligentiam.
Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
14 Si destruxerit, nemo est qui ædificet; si incluserit hominem, nullus est qui aperiat.
Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
15 Si continuerit aquas, omnia siccabuntur; et si emiserit eas, subvertent terram.
Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
16 Apud ipsum est fortitudo et sapientia; ipse novit et decipientem, et eum qui decipitur.
U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
17 Adducit consiliarios in stultum finem, et judices in stuporem.
On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
18 Balteum regum dissolvit, et præcingit fune renes eorum.
Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
19 Ducit sacerdotes inglorios, et optimates supplantat:
On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
20 commutans labium veracium, et doctrinam senum auferens.
On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
21 Effundit despectionem super principes, eos qui oppressi fuerant relevans.
On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
22 Qui revelat profunda de tenebris, et producit in lucem umbram mortis.
On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
23 Qui multiplicat gentes, et perdit eas, et subversas in integrum restituit.
On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
24 Qui immutat cor principum populi terræ, et decipit eos ut frustra incedant per invium:
On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
25 palpabunt quasi in tenebris, et non in luce, et errare eos faciet quasi ebrios.
Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
