< Job 11 >
1 Respondens autem Sophar Naamathites, dixit:
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 Numquid qui multa loquitur, non et audiet? aut vir verbosus justificabitur?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Tibi soli tacebunt homines? et cum ceteros irriseris, a nullo confutaberis?
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 Dixisti enim: Purus est sermo meus, et mundus sum in conspectu tuo.
Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 Atque utinam Deus loqueretur tecum, et aperiret labia sua tibi,
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 ut ostenderet tibi secreta sapientiæ, et quod multiplex esset lex ejus: et intelligeres quod multo minora exigaris ab eo quam meretur iniquitas tua!
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 Forsitan vestigia Dei comprehendes, et usque ad perfectum Omnipotentem reperies?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8 Excelsior cælo est, et quid facies? profundior inferno, et unde cognosces? (Sheol )
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol )
9 Longior terra mensura ejus, et latior mari.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 Si subverterit omnia, vel in unum coarctaverit, quis contradicet ei?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 Ipse enim novit hominum vanitatem; et videns iniquitatem, nonne considerat?
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 Vir vanus in superbiam erigitur, et tamquam pullum onagri se liberum natum putat.
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 Tu autem firmasti cor tuum, et expandisti ad eum manus tuas.
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 Si iniquitatem quæ est in manu tua abstuleris a te, et non manserit in tabernaculo tuo injustitia,
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 tunc levare poteris faciem tuam absque macula; et eris stabilis, et non timebis.
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 Miseriæ quoque oblivisceris, et quasi aquarum quæ præterierunt recordaberis.
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 Et quasi meridianus fulgor consurget tibi ad vesperam; et cum te consumptum putaveris, orieris ut lucifer.
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 Et habebis fiduciam, proposita tibi spe: et defossus securus dormies.
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 Requiesces, et non erit qui te exterreat; et deprecabuntur faciem tuam plurimi.
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 Oculi autem impiorum deficient, et effugium peribit ab eis: et spes illorum abominatio animæ.
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.