Genesis 11
1 Erat autem terra labii unius, et sermonum eorumdem.
Byla pak všecka země jazyku jednoho a řeči jedné.
2 Cumque proficiscerentur de oriente, invenerunt campum in terra Sennaar, et habitaverunt in eo.
I stalo se, když se brali od východu, nalezli pole v zemi Sinear, a bydlili tam.
3 Dixitque alter ad proximum suum: Venite, faciamus lateres, et coquamus eos igni. Habueruntque lateres pro saxis, et bitumen pro cæmento:
A řekli jeden druhému: Nuže, nadělejme cihel, a vypalme je ohněm. I měli cihly místo kamení, a zemi lepkou místo vápna.
4 et dixerunt: Venite, faciamus nobis civitatem et turrim, cujus culmen pertingat ad cælum: et celebremus nomen nostrum antequam dividamur in universas terras.
Nebo řekli: Nuže, vystavějme sobě město a věži, jejíž by vrch dosahal k nebi; a tak učiňme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni po vší zemi.
5 Descendit autem Dominus ut videret civitatem et turrim, quam ædificabant filii Adam,
Sstoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věži, kterouž stavěli synové lidští.
6 et dixit: Ecce, unus est populus, et unum labium omnibus: cœperuntque hoc facere, nec desistent a cogitationibus suis, donec eas opere compleant.
A řekl Hospodin: Aj, lid jeden a jazyk jeden všechněch těchto, a toť jest začátek díla jejich; nyní pak nedadí sobě v tom překaziti, což umínili dělati.
7 Venite igitur, descendamus, et confundamus ibi linguam eorum, ut non audiat unusquisque vocem proximi sui.
Protož sstupme a změťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyku nerozuměl.
8 Atque ita divisit eos Dominus ex illo loco in universas terras, et cessaverunt ædificare civitatem.
A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi; i přestali stavěti města toho.
9 Et idcirco vocatum est nomen ejus Babel, quia ibi confusum est labium universæ terræ: et inde dispersit eos Dominus super faciem cunctarum regionum.
Protož nazváno jest jméno jeho Bábel; nebo tu zmátl Hospodin jazyk vší země; a odtud rozptýlil je Hospodin po vší zemi.
10 Hæ sunt generationes Sem: Sem erat centum annorum quando genuit Arphaxad, biennio post diluvium.
Titoť jsou rodové Semovi: Sem, když byl ve stu letech, zplodil Arfaxada ve dvou letech po potopě.
11 Vixitque Sem, postquam genuit Arphaxad, quingentis annis: et genuit filios et filias.
A byl živ Sem po zplození Arfaxada pět set let; a plodil syny a dcery.
12 Porro Arphaxad vixit triginta quinque annis, et genuit Sale.
Arfaxad pak živ byl pět a třidceti let, a zplodil Sále.
13 Vixitque Arphaxad, postquam genuit Sale, trecentis tribus annis: et genuit filios et filias.
A po zplození Sále živ byl Arfaxad čtyři sta a tři léta; a plodil syny a dcery.
14 Sale quoque vixit triginta annis, et genuit Heber.
Sále také živ byl třidceti let, a zplodil Hebera.
15 Vixitque Sale, postquam genuit Heber, quadringentis tribus annis: et genuit filios et filias.
A živ byl Sále po zplození Hebera čtyři sta a tři léta; a plodil syny a dcery.
16 Vixit autem Heber triginta quatuor annis, et genuit Phaleg.
Živ pak byl Heber čtyři a třidceti let, a zplodil Pelega.
17 Et vixit Heber postquam genuit Phaleg, quadringentis triginta annis: et genuit filios et filias.
A živ byl Heber po zplození Pelega čtyři sta a třidceti let; a plodil syny a dcery.
18 Vixit quoque Phaleg triginta annis, et genuit Reu.
Peleg pak živ byl třidceti let, a zplodil Réhu.
19 Vixitque Phaleg, postquam genuit Reu, ducentis novem annis: et genuit filios et filias.
A živ byl Peleg po zplození Réhu dvě stě a devět let; a plodil syny a dcery.
20 Vixit autem Reu triginta duobus annis, et genuit Sarug.
Réhu také živ byl třidceti a dvě létě, a zplodil Sáruga.
21 Vixit quoque Reu, postquam genuit Sarug, ducentis septem annis: et genuit filios et filias.
A po zplození Sáruga živ byl Réhu dvě stě a sedm let; a plodil syny a dcery.
22 Vixit vero Sarug triginta annis, et genuit Nachor.
Živ pak byl Sárug třidceti let, a zplodil Náchora.
23 Vixitque Sarug, postquam genuit Nachor, ducentis annis: et genuit filios et filias.
A byl živ Sárug po zplození Náchora dvě stě let; a plodil syny a dcery.
24 Vixit autem Nachor viginti novem annis, et genuit Thare.
Náchor pak živ byl dvadceti a devět let, a zplodil Táre.
25 Vixitque Nachor, postquam genuit Thare, centum decem et novem annis: et genuit filios et filias.
A živ byl Náchor po zplození Táre sto a devatenácte let; a plodil syny a dcery.
26 Vixitque Thare septuaginta annis, et genuit Abram, et Nachor, et Aran.
Živ pak byl Táre sedmdesáte let, a zplodil Abrama, Náchora a Hárana.
27 Hæ sunt autem generationes Thare: Thare genuit Abram, Nachor et Aran. Porro Aran genuit Lot.
Tito jsou pak rodové Táre: Táre zplodil Abrama, Náchora a Hárana; Háran pak zplodil Lota.
28 Mortuusque est Aran ante Thare patrem suum, in terra nativitatis suæ, in Ur Chaldæorum.
Umřel pak Háran prvé než Táre otec jeho v zemi narození svého, totiž v Ur Kaldejských.
29 Duxerunt autem Abram et Nachor uxores: nomen uxoris Abram, Sarai: et nomen uxoris Nachor, Melcha filia Aran, patris Melchæ, et patris Jeschæ.
I zpojímali sobě ženy Abram a Náchor; jméno ženy Abramovy Sarai, a jméno ženy Náchorovy Melcha, dcera Háranova, kterýž byl otec Melchy a Jeschy.
30 Erat autem Sarai sterilis, nec habebat liberos.
Byla pak Sarai neplodná, a neměla dětí.
31 Tulit itaque Thare Abram filium suum, et Lot filium Aran, filium filii sui, et Sarai nurum suam, uxorem Abram filii sui, et eduxit eos de Ur Chaldæorum, ut irent in terram Chanaan: veneruntque usque Haran, et habitaverunt ibi.
I vzal Táre Abrama syna svého, a Lota syna Háranova, vnuka svého, a Sarai nevěstu svou, ženu Abrama syna svého, a vyšli spolu z Ur Kaldejských, aby se brali do země Kananejské, a přišli až do Cháran, a bydlili tam.
32 Et facti sunt dies Thare ducentorum quinque annorum, et mortuus est in Haran.
A byli dnové Táre dvě stě a pět let; i umřel Táre v Cháran.
