Ecclesiastes 7
1 Melius est nomen bonum quam unguenta pretiosa, et dies mortis die nativitatis.
Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
2 Melius est ire ad domum luctus quam ad domum convivii; in illa enim finis cunctorum admonetur hominum, et vivens cogitat quid futurum sit.
Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
3 Melior est ira risu, quia per tristitiam vultus corrigitur animus delinquentis.
Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
4 Cor sapientium ubi tristitia est, et cor stultorum ubi lætitia.
Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
5 Melius est a sapiente corripi, quam stultorum adulatione decipi;
Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
6 quia sicut sonitus spinarum ardentium sub olla, sic risus stulti. Sed et hoc vanitas.
Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
7 Calumnia conturbat sapientem, et perdet robur cordis illius.
Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
8 Melior est finis orationis quam principium. Melior est patiens arrogante.
Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
9 Ne sis velox ad irascendum, quia ira in sinu stulti requiescit.
Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
10 Ne dicas: Quid putas causæ est quod priora tempora meliora fuere quam nunc sunt? stulta enim est hujuscemodi interrogatio.
Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
11 Utilior est sapientia cum divitiis, et magis prodest videntibus solem.
Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
12 Sicut enim protegit sapientia, sic protegit pecunia; hoc autem plus habet eruditio et sapientia, quod vitam tribuunt possessori suo.
Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
13 Considera opera Dei, quod nemo possit corrigere quem ille despexerit.
Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
14 In die bona fruere bonis, et malam diem præcave; sicut enim hanc, sic et illam fecit Deus, ut non inveniat homo contra eum justas querimonias.
V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
15 Hæc quoque vidi in diebus vanitatis meæ: justus perit in justitia sua, et impius multo vivit tempore in malitia sua.
Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
16 Noli esse justus multum, neque plus sapias quam necesse est, ne obstupescas.
Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
17 Ne impie agas multum, et noli esse stultus, ne moriaris in tempore non tuo.
Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
18 Bonum est te sustentare justum: sed et ab illo ne subtrahas manum tuam; quia qui timet Deum nihil negligit.
Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
19 Sapientia confortavit sapientem super decem principes civitatis;
Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
20 non est enim homo justus in terra qui faciat bonum et non peccet.
Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
21 Sed et cunctis sermonibus qui dicuntur ne accomodes cor tuum, ne forte audias servum tuum maledicentem tibi;
Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
22 scit enim conscientia tua quia et tu crebro maledixisti aliis.
Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23 Cuncta tentavi in sapientia. Dixi: Sapiens efficiar: et ipsa longius recessit a me,
Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
24 multo magis quam erat. Et alta profunditas, quis inveniet eam?
Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25 Lustravi universa animo meo, ut scirem et considerarem, et quærerem sapientiam, et rationem, et ut cognoscerem impietatem stulti, et errorem imprudentium:
Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
26 et inveni amariorem morte mulierem, quæ laqueus venatorum est, et sagena cor ejus; vincula sunt manus illius. Qui placet Deo effugiet illam; qui autem peccator est capietur ab illa.
I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
27 Ecce hoc inveni, dixit Ecclesiastes, unum et alterum ut invenirem rationem,
Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
28 quam adhuc quærit anima mea, et non inveni. Virum de mille unum reperi; mulierem ex omnibus non inveni.
Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
29 Solummodo hoc inveni, quod fecerit Deus hominem rectum, et ipse se infinitis miscuerit quæstionibus. Quis talis ut sapiens est? et quis cognovit solutionem verbi?
Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
