Ecclesiastes 10
1 Muscæ morientes perdunt suavitatem unguenti. Pretiosior est sapientia et gloria, parva et ad tempus stultitia.
Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.
2 Cor sapientis in dextera ejus, et cor stulti in sinistra illius.
Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.
3 Sed et in via stultus ambulans, cum ipse insipiens sit, omnes stultos æstimat.
I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.
4 Si spiritus potestatem habentis ascenderit super te, locum tuum ne demiseris, quia curatio faciet cessare peccata maxima.
Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.
5 Est malum quod vidi sub sole, quasi per errorem egrediens a facie principis:
Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,
6 positum stultum in dignitate sublimi, et divites sedere deorsum.
Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.
7 Vidi servos in equis, et principes ambulantes super terram quasi servos.
Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.
8 Qui fodit foveam incidet in eam, et qui dissipat sepem mordebit eum coluber.
Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.
9 Qui transfert lapides affligetur in eis, et qui scindit ligna vulnerabitur ab eis.
Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.
10 Si retusum fuerit ferrum, et hoc non ut prius, sed hebetatum fuerit, multo labore exacuetur, et post industriam sequetur sapientia.
Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.
11 Si mordeat serpens in silentio, nihil eo minus habet qui occulte detrahit.
Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.
12 Verba oris sapientis gratia, et labia insipientis præcipitabunt eum;
Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.
13 initium verborum ejus stultitia, et novissimum oris illius error pessimus.
Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.
14 Stultus verba multiplicat. Ignorat homo quid ante se fuerit; et quid post se futurum sit, quis ei poterit indicare?
Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?
15 Labor stultorum affliget eos, qui nesciunt in urbem pergere.
Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.
16 Væ tibi, terra, cujus rex puer est, et cujus principes mane comedunt.
Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.
17 Beata terra cujus rex nobilis est, et cujus principes vescuntur in tempore suo, ad reficiendum, et non ad luxuriam.
Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.
18 In pigritiis humiliabitur contignatio, et in infirmitate manuum perstillabit domus.
Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.
19 In risum faciunt panem et vinum ut epulentur viventes; et pecuniæ obediunt omnia.
Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.
20 In cogitatione tua regi ne detrahas, et in secreto cubiculi tui ne maledixeris diviti: quia et aves cæli portabunt vocem tuam, et qui habet pennas annuntiabit sententiam.
Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.
