Psalmorum 77

1 In finem, pro Idithun, Psalmus Asaph. Voce mea ad Dominum clamavi: voce mea ad Deum, et intendit mihi.

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

2 In die tribulationis meæ Deum exquisivi, manibus meis nocte contra eum: et non sum deceptus. Renuit consolari anima mea,

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

3 memor fui Dei, et delectatus sum, et exercitatus sum: et defecit spiritus meus.

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

4 Anticipaverunt vigilias oculi mei: turbatus sum, et non sum locutus.

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

5 Cogitavi dies antiquos: et annos æternos in mente habui.

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

6 Et meditatus sum nocte cum corde meo, et exercitabar, et scopebam spiritum meum.

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

7 Numquid in æternum proiiciet Deus: aut non apponet ut complacitior sit adhuc?

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

8 Aut in finem misericordiam suam abscindet, a generatione in generationem?

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

9 Aut obliviscetur misereri Deus? aut continebit in ira sua misericordias suas?

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

10 Et dixi nunc cœpi: hæc mutatio dexteræ Excelsi.

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

11 Memor fui operum Domini: quia memor ero ab initio mirabilium tuorum,

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

12 Et meditabor in omnibus operibus tuis: et in adinventionibus tuis exercebor.

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

13 Deus in sancto via tua: quis Deus magnus sicut Deus noster?

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

14 tu es Deus qui facis mirabilia. Notam fecisti in populis virtutem tuam:

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

15 redemisti in brachio tuo populum tuum, filios Iacob, et Ioseph.

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

16 Viderunt te aquæ Deus, viderunt te aquæ: et timuerunt, et turbatæ sunt abyssi.

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

17 Multitudo sonitus aquarum: vocem dederunt nubes. Etenim sagittæ tuæ transeunt:

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

18 vox tonitrui tui in rota. Illuxerunt coruscationes tuæ orbi terræ: commota est et contremuit terra.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

19 In mari via tua, et semitæ tuæ in aquis multis: et vestigia tua non cognoscentur.

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

20 Deduxisti sicut oves populum tuum, in manu Moysi et Aaron.

Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.