Psalmorum 73
1 Psalmus Asaph. Quam bonus Israel Deus his qui recto sunt corde!
Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
2 Mei autem pene moti sunt pedes: pene effusi sunt gressus mei.
Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
3 Quia zelavi super iniquos, pacem peccatorum videns.
Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
4 Quia non est respectus morti eorum: et firmamentum in plaga eorum.
Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
5 In labore hominum non sunt, et cum hominibus non flagellabuntur:
V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
6 Ideo tenuit eos superbia, operti sunt iniquitate et impietate sua.
Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
7 Prodiit quasi ex adipe iniquitas eorum: transierunt in affectum cordis.
Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
8 Cogitaverunt, et locuti sunt nequitiam: iniquitatem in excelso locuti sunt.
Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
9 Posuerunt in cælum os suum: et lingua eorum transivit in terra.
Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
10 Ideo convertetur populus meus hic: et dies pleni invenientur in eis.
A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
11 Et dixerunt: Quomodo scit Deus, et si est scientia in excelso?
Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
12 Ecce ipsi peccatores, et abundantes in sæculo, obtinuerunt divitias.
Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
13 Et dixi: Ergo sine causa iustificavi cor meum, et lavi inter innocentes manus meas:
Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14 Et fui flagellatus tota die, et castigatio mea in matutinis.
Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15 Si dicebam: Narrabo sic: ecce nationem filiorum tuorum reprobavi.
Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16 Existimabam ut cognoscerem hoc, labor est ante me:
Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17 Donec intrem in Sanctuarium Dei: et intelligam in novissimis eorum.
Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18 Verumtamen propter dolos posuisti eis: deiecisti eos dum allevarentur.
Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19 Quomodo facti sunt in desolationem, subito defecerunt: perierunt propter iniquitatem suam.
Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20 Velut somnium surgentium Domine, in civitate tua imaginem ipsorum ad nihilum rediges.
Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21 Quia inflammatum est cor meum, et renes mei commutati sunt:
Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
22 et ego ad nihilum redactus sum, et nescivi.
Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
23 Ut iumentum factus sum apud te: et ego semper tecum.
A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
24 Tenuisti manum dexteram meam: et in voluntate tua deduxisti me, et cum gloria suscepisti me.
Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
25 Quid enim mihi est in cælo? et a te quid volui super terram?
Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
26 Defecit caro mea et cor meum: Deus cordis mei, et pars mea Deus in æternum.
Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
27 Quia ecce, qui elongant se a te, peribunt: perdidisti omnes, qui fornicantur abs te.
Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
28 Mihi autem adhærere Deo bonum est: ponere in Domino Deo spem meam: ut annunciem omnes prædicationes tuas, in portis filiæ Sion.
Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
