Psalmorum 44
1 In finem, Filiis Core ad intellectum.
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2 Deus auribus nostris audivimus: patres nostri annunciaverunt nobis. Opus, quod operatus es in diebus eorum: et in diebus antiquis.
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3 Manus tua gentes disperdidit, et plantasti eos: afflixisti populos, et expulisti eos:
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4 Nec enim in gladio suo possederunt terram, et brachium eorum non salvavit eos: Sed dextera tua, et brachium tuum, et illuminatio vultus tui: quoniam complacuisti in eis.
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5 Tu es ipse rex meus et Deus meus: qui mandas salutes Iacob.
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6 In te inimicos nostros ventilabimus cornu, et in nomine tuo spernemus insurgentes in nobis.
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7 Non enim in arcu meo sperabo: et gladius meus non salvabit me.
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8 Salvasti enim nos de affligentibus nos: et odientes nos confudisti.
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
9 In Deo laudabimur tota die: et in nomine tuo confitebimur in sæculum.
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10 Nunc autem repulisti et confudisti nos: et non egredieris Deus in virtutibus nostris.
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11 Avertisti nos retrorsum post inimicos nostros: et qui oderunt nos, diripiebant sibi.
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12 Dedisti nos tamquam oves escarum: et in gentibus dispersisti nos.
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13 Vendidisti populum tuum sine pretio: et non fuit multitudo in commutationibus eorum.
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14 Posuisti nos opprobrium vicinis nostris, subsannationem et derisum his, qui sunt in circuitu nostro.
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15 Posuisti nos in similitudinem Gentibus: commotionem capitis in populis.
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16 Tota die verecundia mea contra me est, et confusio faciei meæ cooperuit me.
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17 A voce exprobrantis, et obloquentis: a facie inimici, et persequentis.
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18 Hæc omnia venerunt super nos, nec obliti sumus te: et inique non egimus in testamento tuo.
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19 Et non recessit retro cor nostrum: et declinasti semitas nostras a via tua:
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20 Quoniam humiliasti nos in loco afflictionis, et cooperuit nos umbra mortis.
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21 Si obliti sumus nomen Dei nostri, et si expandimus manus nostras ad deum alienum:
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22 Nonne Deus requiret ista? ipse enim novit abscondita cordis. Quoniam propter te mortificamur tota die: æstimati sumus sicut oves occisionis.
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23 Exurge, quare obdormis Domine? exurge, et ne repellas in finem.
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24 Quare faciem tuam avertis, oblivisceris inopiæ nostræ et tribulationis nostræ?
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25 Quoniam humiliata est in pulvere anima nostra: conglutinatus est in terra venter noster.
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26 Exurge Domine, adiuva nos: et redime nos propter nomen tuum.
Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
