Psalmorum 19

1 In finem, Psalmus David. Cæli enarrant gloriam Dei, et opera manuum eius annunciat firmamentum.

Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.

2 Dies diei eructat verbum, et nox nocti indicat scientiam.

Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.

3 Non sunt loquelæ, neque sermones, quorum non audiantur voces eorum.

Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.

4 In omnem terram exivit sonus eorum: et in fines orbis terræ verba eorum.

Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.

5 In sole posuit tabernaculum suum: et ipse tamquam sponsus procedens de thalamo suo: Exultavit ut gigas ad currendam viam,

Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje.

6 a summo cælo egressio eius: Et occursus eius usque ad summum eius: nec est qui se abscondat a calore eius.

Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho.

7 Lex Domini immaculata convertens animas: testimonium Domini fidele, sapientiam præstans parvulis.

Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.

8 Iustitiæ Domini rectæ, lætificantes corda: præceptum Domini lucidum; illuminans oculos.

Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči.

9 Timor Domini sanctus, permanens in sæculum sæculi: iudicia Domini vera, iustificata in semetipsa.

Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.

10 Desiderabilia super aurum et lapidem pretiosum multum: et dulciora super mel et favum.

Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů.

11 Etenim servus tuus custodit ea, in custodiendis illis retributio multa.

Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má.

12 Delicta quis intelligit? ab occultis meis munda me:

Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne.

13 et ab alienis parce servo tuo. Si mei non fuerint dominati, tunc immaculatus ero: et emundabor a delicto maximo.

I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého.

14 Et erunt ut complaceant eloquia oris mei: et meditatio cordis mei in conspectu tuo semper. Domine adiutor meus, et redemptor meus.

Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj.