Psalmorum 11

1 In finem, Psalmus David. In Domino confido: quomodo dicitis animæ meæ: Transmigra in montem sicut passer?

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodina doufám, kterakž tedy říkáte duši mé: Uleť s hory své jako ptáče?

2 Quoniam ecce peccatores intenderunt arcum, paraverunt sagittas suas in pharetra, ut sagittent in obscuro rectos corde.

Nebo aj, bezbožníci napínají lučiště, přikládají šípy své na tětivo, aby stříleli skrytě na upřímé srdcem.

3 Quoniam quæ perfecisti, destruxerunt: iustus autem quid fecit?

Ale těmi usilováními zkaženi budou; nebo spravedlivý co učinil?

4 Dominus in templo sancto suo, Dominus in cælo sedes eius: Oculi eius in pauperem respiciunt: palpebræ eius interrogant filios hominum.

Hospodin jest v chrámě svatém svém, trůn Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských.

5 Dominus interrogat iustum et impium: qui autem diligit iniquitatem, odit animam suam.

Hospodin zkušuje spravedlivého, bezbožníka pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho.

6 Pluet super peccatores laqueos: ignis, et sulphur, et spiritus procellarum pars calicis eorum.

Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich.

7 Quoniam iustus Dominus et iustitias dilexit: æquitatem vidit vultus eius.

Nebo Hospodin spravedlivý jest, spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří.