Proverbiorum 16
1 Hominis est animam præparare: et Domini gubernare linguam.
Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
2 Omnes viæ hominis patent oculis eius: spirituum ponderator est Dominus.
Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
3 Revela Domino opera tua, et dirigentur cogitationes tuæ.
Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
4 Universa propter semetipsum operatus est Dominus: impium quoque ad diem malum.
Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
5 Abominatio Domini est omnis arrogans: etiamsi manus ad manum fuerit, non est innocens. Initium viæ bonæ, facere iustitiam: accepta est autem apud Deum magis, quam immolare hostias.
Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
6 Misericordia et veritate redimitur iniquitas: et in timore Domini declinatur a malo.
Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
7 Cum placuerint Domino viæ hominis, inimicos quoque eius convertet ad pacem.
Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
8 Melius est parum cum iustitia, quam multi fructus cum iniquitate.
Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
9 Cor hominis disponit viam suam: sed Domini est dirigere gressus eius.
Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
10 Divinatio in labiis regis, in iudicio non errabit os eius.
Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
11 Pondus et statera iudicia Domini sunt: et opera eius omnes lapides sacculi.
Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
12 Abominabiles regi qui agunt impie: quoniam iustitia firmatur solium.
Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
13 Voluntas regum labia iusta: qui recta loquitur, diligetur:
Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
14 Indignatio regis, nuncii mortis: et vir sapiens placabit eam.
Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
15 In hilaritate vultus regis, vita: et clementia eius quasi imber serotinus.
V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
16 Posside sapientiam, quia auro melior est: et acquire prudentiam, quia pretiosior est argento.
Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
17 Semita iustorum declinat mala: custos animæ suæ servat viam suam.
Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
18 Contritionem præcedit superbia: et ante ruinam exaltatur spiritus.
Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
19 Melius est humiliari cum mitibus, quam dividere spolia cum superbis.
Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
20 Eruditus in verbo reperiet bona: et qui sperat in Domino, beatus est.
Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
21 Qui sapiens est corde, appellabitur prudens: et qui dulcis eloquio, maiora percipiet.
Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
22 Fons vitæ eruditio possidentis: doctrina stultorum fatuitas.
Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
23 Cor sapientis erudiet os eius: et labiis eius addet gratiam.
Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
24 Favus mellis, composita verba: dulcedo animæ, sanitas ossium.
Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
25 Est via quæ videtur homini recta: et novissima eius ducunt ad mortem.
Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
26 Anima laborantis laborat sibi, quia compulit eum os suum:
Èlověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
27 Vir impius fodit malum, et in labiis eius ignis ardescit.
Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
28 Homo perversus suscitat lites: et verbosus separat principes.
Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
29 Vir iniquus lactat amicum suum: et ducit eum per viam non bonam.
Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
30 Qui attonitis oculis cogitat prava, mordens labia sua perficit malum.
Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
31 Corona dignitatis senectus, quæ in viis iustitiæ reperietur.
Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
32 Melior est patiens viro forti: et qui dominatur animo suo, expugnatore urbium.
Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
33 Sortes mittuntur in sinum, sed a Domino temperantur.
Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
