Proverbiorum 1
1 Parabolæ Salomonis, filii David, regis Israel.
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 Ad sciendam sapientiam, et disciplinam:
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 ad intelligenda verba prudentiæ: et suscipiendam eruditionem doctrinæ, iustitiam, et iudicium, et æquitatem:
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 ut detur parvulis astutia, adolescenti scientia, et intellectus.
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 Audiens sapiens, sapientior erit: et intelligens, gubernacula possidebit.
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 Animadvertet parabolam, et interpretationem, verba sapientum, et ænigmata eorum.
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 Timor Domini principium sapientiæ. Sapientiam, atque doctrinam stulti despiciunt.
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Audi, fili mi, disciplinam patris tui, et ne dimittas legem matris tuæ:
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 ut addatur gratia capiti tuo, et torques collo tuo.
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Fili mi, si te lactaverint peccatores, ne acquiescas eis.
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Si dixerint: Veni nobiscum, insidiemur sanguini, abscondamus tendiculas contra insontem frustra:
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
13 Omnem pretiosam substantiam reperiemus, implebimus domos nostras spoliis.
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 Sortem mitte nobiscum, marsupium unum sit omnium nostrum.
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 Fili mi, ne ambules cum eis, prohibe pedem tuum a semitis eorum.
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 Pedes enim illorum ad malum currunt, et festinant ut effundant sanguinem.
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 Frustra autem iacitur rete ante oculos pennatorum.
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 Ipsi quoque contra sanguinem suum insidiantur, et moliuntur fraudes contra animas suas.
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 Sic semitæ omnis avari, animas possidentium rapiunt.
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 Sapientia foris prædicat, in plateis dat vocem suam:
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 in capite turbarum clamitat, in foribus portarum urbis profert verba sua, dicens:
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 Usquequo parvuli diligitis infantiam, et stulti ea, quæ sibi sunt noxia, cupient, et imprudentes odibunt scientiam?
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Convertimini ad correptionem meam: en proferam vobis spiritum meum, et ostendam vobis verba mea.
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Quia vocavi, et renuistis: extendi manum meam, et non fuit qui aspiceret.
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 Despexistis omne consilium meum, et increpationes meas neglexistis.
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 Ego quoque in interitu vestro ridebo, et subsannabo, cum vobis id, quod timebatis, advenerit.
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 Cum irruerit repentina calamitas, et interitus quasi tempestas ingruerit: quando venerit super vos tribulatio, et angustia:
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Tunc invocabunt me, et non exaudiam: mane consurgent, et non invenient me:
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 eo quod exosam habuerint disciplinam, et timorem Domini non susceperint,
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 nec acquieverint consilio meo, et detraxerint universæ correptioni meæ.
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 Comedent igitur fructus viæ suæ, suisque consiliis saturabuntur.
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 Aversio parvulorum interficiet eos, et prosperitas stultorum perdet illos.
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 Qui autem me audierit, absque terrore requiescet, et abundantia perfruetur, timore malorum sublato.
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
