Job 8
1 Respondens autem Baldad Suhites, dixit:
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 Usquequo loqueris talia, et spiritus multiplex sermones oris tui?
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 Numquid Deus supplantat iudicium? aut Omnipotens subvertit quod iustum est?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Etiam si filii tui peccaverunt ei, et dimisit eos in manu iniquitatis suæ:
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 Tu tamen si diluculo consurrexeris ad Deum, et Omnipotentem fueris deprecatus:
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 Si mundus et rectus incesseris, statim evigilabit ad te, et pacatum reddet habitaculum iustitiæ tuæ:
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 In tantum, ut si priora tua fuerint parva, et novissima tua multiplicentur nimis.
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 Interroga enim generationem pristinam, et diligenter investiga patrum memoriam:
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 (Hesterni quippe sumus, et ignoramus quoniam sicut umbra dies nostri sunt super terram.)
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 Et ipsi docebunt te: loquentur tibi, et de corde suo proferent eloquia.
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 Numquid vivere potest scirpus absque humore? aut crescere carectum sine aqua?
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 Cum adhuc sit in flore, nec carpatur manu, ante omnes herbas arescit:
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 Sic viæ omnium, qui obliviscuntur Deum, et spes hypocritæ peribit:
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 Non ei placebit vecordia sua, et sicut tela aranearum fiducia eius.
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 Innitetur super domum suam, et non stabit: fulciet eam, et non consurget:
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Humectus videtur antequam veniat Sol, et in ortu suo germen eius egredietur.
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 Super acervum petrarum radices eius densabuntur, et inter lapides commorabitur.
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 Si absorbuerit eum de loco suo, negabit eum, et dicet: Non novi te.
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 Hæc est enim lætitia viæ eius, ut rursum de terra alii germinentur.
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 Deus non proiiciet simplicem, nec porriget manum malignis:
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 Donec impleatur risu os tuum, et labia tua iubilo.
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 Qui oderunt te, induentur confusione: et tabernaculum impiorum non subsistet.
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
