Job 36
1 Addens quoque Eliu, hæc locutus est:
Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 Sustine me paululum, et indicabo tibi: adhuc enim habeo quod pro Deo loquar.
Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 Repetam scientiam meam a principio, et operatorem meum probabo iustum.
Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 Vere enim absque mendacio sermones mei, et perfecta scientia probabitur tibi.
V pravdě, žeť ne budou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Deus potentes non abiicit, cum et ipse sit potens.
Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 Sed non salvat impios, et iudicium pauperibus tribuit.
Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 Non auferet a iusto oculos suos, et reges in solio collocat in perpetuum, et illi eriguntur.
Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 Et si fuerint in catenis, et vinciantur funibus paupertatis.
Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 Indicabit eis opera eorum, et scelera eorum, quia violenti fuerunt.
Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 Revelabit quoque aurem eorum, ut corripiat: et loquetur, ut revertantur ab iniquitate.
A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 Si audierint et observaverint, complebunt dies suos in bono, et annos suos in gloria:
Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 Si autem non audierint, transibunt per gladium, et consumentur in stultitia.
Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 Simulatores et callidi provocant iram Dei, neque clamabunt cum vincti fuerint.
Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 Morietur in tempestate anima eorum, et vita eorum inter effeminatos.
Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 Eripiet de angustia sua pauperem, et revelabit in tribulatione aurem eius.
Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 Igitur salvabit te de ore angusto latissime, et non habente fundamentum subter se: requies autem mensæ tuæ erit plena pinguedine.
A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 Causa tua quasi impii iudicata est, causam iudiciumque recipies.
Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 Non te ergo superet ira, ut aliquem opprimas: nec multitudo donorum inclinet te.
Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Depone magnitudinem tuam absque tribulatione, et omnes robustos fortitudine.
Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Ne protrahas noctem, ut ascendant populi pro eis.
Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Cave ne declines ad iniquitatem: hanc enim cœpisti sequi post miseriam.
Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Ecce, Deus excelsus in fortitudine sua, et nullus ei similis in legislatoribus.
Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Quis poterit scrutari vias eius? aut quis potest ei dicere: Operatus es iniquitatem?
Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?
24 Memento quod ignores opus eius, de quo cecinerunt viri.
Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 Omnes homines vident eum, unusquisque intuetur procul.
Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Ecce, Deus magnus vincens scientiam nostram: numerus annorum eius inæstimabilis.
Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 Qui aufert stillas pluviæ, et effundit imbres ad instar gurgitum.
On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 Qui de nubibus fluunt, quæ prætexunt cuncta desuper.
Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 Si voluerit extendere nubes quasi tentorium suum.
(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Et fulgurare lumine suo desuper, cardines quoque maris operiet.
Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 Per hæc enim iudicat populos, et dat escas multis mortalibus.
Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 In manibus abscondit lucem, et præcepit ei ut rursus adveniat.
Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 Annunciat de ea amico suo, quod possessio eius sit, et ad eam possit ascendere.
Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
