Job 3
1 Post hæc aperuit Iob os suum, et maledixit diei suo,
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 et locutus est.
Nebo mluvě Job, řekl:
3 Pereat dies in qua natus sum, et nox in qua dictum est: Conceptus est homo.
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Dies ille vertatur in tenebras, non requirat eum Deus desuper, et non illustretur lumine.
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Obscurent eum tenebræ et umbra mortis, occupet eum caligo, et involvatur amaritudine.
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 Noctem illam tenebrosus turbo possideat, non computetur in diebus anni, nec numeretur in mensibus:
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Sit nox illa solitaria, nec laude digna:
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Maledicant ei qui maledicunt diei, qui parati sunt suscitare Leviathan:
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Obtenebrentur stellæ caligine eius: expectet lucem et non videat, nec ortum surgentis auroræ:
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 Quia non conclusit ostia ventris, qui portavit me, nec abstulit mala ab oculis meis.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Quare non in vulva mortuus sum, egressus ex utero non statim perii?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Quare exceptus genibus? cur lactatus uberibus?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 Nunc enim dormiens silerem, et somno meo requiescerem:
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 Cum regibus et consulibus terræ, qui ædificant sibi solitudines:
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 Aut cum principibus, qui possident aurum, et replent domos suas argento:
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Aut sicut abortivum absconditum non subsisterem, vel qui concepti non viderunt lucem.
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 Ibi impii cessaverunt a tumultu, et ibi requieverunt fessi robore.
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 Et quondam vincti pariter sine molestia, non audierunt vocem exactoris.
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 Parvus et magnus ibi sunt, et servus liber a domino suo.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Quare misero data est lux, et vita his, qui in amaritudine animæ sunt?
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 qui expectant mortem, et non venit, quasi effodientes thesaurum:
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 Gaudentque vehementer cum invenerint sepulchrum.
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 Viro cuius abscondita est via, et circumdedit eum Deus tenebris?
Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 Antequam comedam suspiro: et tamquam inundantes aquæ, sic rugitus meus:
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 Quia timor, quem timebam, evenit mihi: et quod verebar accidit.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 Nonne dissimulavi? nonne silui? nonne quievi? et venit super me indignatio.
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
