Job 28
1 Habet argentum, venarum suarum principia: et auro locus est, in quo conflatur.
Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
2 Ferrum de terra tollitur: et lapis solutus calore, in æs vertitur.
Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
3 Tempus posuit tenebris, et universorum finem ipse considerat, lapidem quoque caliginis, et umbram mortis.
Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
4 Dividit torrens a populo peregrinante, eos, quos oblitus est pes egentis hominis, et invios.
Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
5 Terra, de qua oriebatur panis in loco suo, igni subversa est.
Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
6 Locus sapphiri lapides eius, et glebæ illius aurum.
V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
7 Semitam ignoravit avis, nec intuitus est eam oculus vulturis.
K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
8 Non calcaverunt eam filii institorum, nec pertransivit per eam leæna.
Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
9 Ad silicem extendit manum suam, subvertit a radicibus montes.
K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
10 In petris rivos excidit, et omne pretiosum vidit oculus eius.
Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
11 Profunda quoque fluviorum scrutatus est, et abscondita in lucem produxit.
Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
12 Sapientia vero ubi invenitur? et quis est locus intelligentiæ?
Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
13 Nescit homo pretium eius, nec invenitur in terra suaviter viventium.
Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
14 Abyssus dicit: Non est in me: et mare loquitur: Non est mecum.
Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.
15 Non dabitur aurum obrizum pro ea, nec appendetur argentum in commutatione eius.
Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.
16 Non conferetur tinctis Indiæ coloribus, nec lapidi sardonycho pretiosissimo, vel sapphiro.
Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
17 Non adæquabitur ei aurum vel vitrum, nec commutabuntur pro ea vasa auri:
Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.
18 Excelsa et eminentia non memorabuntur comparatione eius: trahitur autem sapientia de occultis.
Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
19 Non adæquabitur ei topazius de Æthiopia, nec tincturæ mundissimæ componetur.
Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.
20 Unde ergo sapientia venit? et quis est locus intelligentiæ?
Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?
21 Abscondita est ab oculis omnium viventium, volucres quoque cæli latet.
Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.
22 Perditio et mors dixerunt: Auribus nostris audivimus famam eius.
Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.
23 Deus intelligit viam eius, et ipse novit locum illius.
Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.
24 Ipse enim fines mundi intuetur: et omnia, quæ sub cælo sunt, respicit.
Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
25 Qui fecit ventis pondus, et aquas appendit in mensura.
Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
26 Quando ponebat pluviis legem, et viam procellis sonantibus:
On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.
27 Tunc vidit illam, et enarravit, et præparavit, et investigavit.
Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji.
28 Et dixit homini: Ecce timor Domini, ipsa est sapientia: et recedere a malo, intelligentia.
Èlověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.
