Psalmorum 81
1 In finem, Pro torcularibus, Psalmus ipsi Asaph. Exultate Deo adiutori nostro: iubilate Deo Iacob.
Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
2 Sumite psalmum, et date tympanum: psalterium iucundum cum cithara.
Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
3 Buccinate in Neomenia tuba, in insigni die solemnitatis vestræ:
Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
4 Quia præceptum in Israel est: et iudicium Deo Iacob.
Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
5 Testimonium in Ioseph posuit illud, cum exiret de Terra Ægypti: linguam, quam non noverat, audivit.
Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
6 Divertit ab oneribus dorsum eius: manus eius in cophino servierunt.
Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
7 In tribulatione invocasti me, et liberavi te: exaudivi te in abscondito tempestatis: probavi te apud aquam contradictionis.
V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
8 Audi populus meus, et contestabor te: Israel si audieris me,
Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
9 non erit in te deus recens, neque adorabis deum alienum.
A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
10 Ego enim sum Dominus Deus tuus, qui eduxi te de terra Ægypti: dilata os tuum, et implebo illud.
Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
11 Et non audivit populus meus vocem meam: et Israel non intendit mihi.
Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
12 Et dimisi eos secundum desideria cordis eorum, ibunt in adinventionibus suis.
A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
13 Si populus meus audisset me: Israel si in viis meis ambulasset:
Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
14 Pro nihilo forsitan inimicos eorum humiliassem: et super tribulantes eos misissem manum meam.
Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
15 Inimici Domini mentiti sunt ei: et erit tempus eorum in sæcula.
A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
16 Et cibavit eos ex adipe frumenti: et de petra, melle saturavit eos.
A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
