Proverbiorum 14
1 Sapiens mulier ædificat domum suam: insipiens extructam quoque manibus destruet.
Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
2 Ambulans recto itinere, et timens Deum, despicitur ab eo, qui infami graditur via.
Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
3 In ore stulti virga superbiæ: labia autem sapientium custodiunt eos.
V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
4 Ubi non sunt boves, præsepe vacuum est: ubi autem plurimæ segetes, ibi manifesta est fortitudo bovis.
Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
5 Testis fidelis non mentitur: profert autem mendacium dolosus testis.
Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
6 Quærit derisor sapientiam, et non invenit: doctrina prudentium facilis.
Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
7 Vade contra virum stultum, et nescit labia prudentiæ.
Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
8 Sapientia callidi est intelligere viam suam: et imprudentia stultorum errans.
Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
9 Stultus illudet peccatum, et inter iustos morabitur gratia.
Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
10 Cor quod novit amaritudinem animæ suæ, in gaudio eius non miscebitur extraneus.
Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
11 Domus impiorum delebitur: tabernacula vero iustorum germinabunt.
Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
12 Est via, quæ videtur homini iusta: novissima autem eius deducunt ad mortem.
Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
13 Risus dolore miscebitur, et extrema gaudii luctus occupat.
Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
14 Viis suis replebitur stultus, et super eum erit vir bonus.
Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
15 Innocens credit omni verbo: astutus considerat gressus suos. Filio doloso nihil erit boni: servo autem sapienti prosperi erunt actus, et dirigetur via eius.
Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
16 Sapiens timet, et declinat a malo: stultus transilit, et confidit.
Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
17 Impatiens operabitur stultitiam: et vir versutus odiosus est.
Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
18 Possidebunt parvuli stultitiam, et expectabunt astuti scientiam.
Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
19 Iacebunt mali ante bonos: et impii ante portas iustorum.
Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
20 Etiam proximo suo pauper odiosus erit: amici vero divitum multi.
Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
21 Qui despicit proximum suum, peccat: qui autem miseretur pauperis, beatus erit. Qui credit in Domino, misericordiam diligit.
Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
22 Errant qui operantur malum: misericordia et veritas præparant bona.
Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
23 In omni opere erit abundantia: ubi autem verba sunt plurima, ibi frequenter egestas.
Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
24 Corona sapientium, divitiæ eorum: fatuitas stultorum, imprudentia.
Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
25 Liberat animas testis fidelis: et profert mendacia versipellis.
Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
26 In timore Domini fiducia fortitudinis, et filiis eius erit spes.
V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
27 Timor Domini fons vitæ, ut declinent a ruina mortis.
Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
28 In multitudine populi dignitas regis: et in paucitate plebis ignominia principis.
Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
29 Qui patiens est, multa gubernatur prudentia: qui autem impatiens est, exaltat stultitiam suam.
Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
30 Vita carnium, sanitas cordis: putredo ossium, invidia.
Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
31 Qui calumniatur egentem, exprobrat Factori eius: honorat autem eum, qui miseretur pauperis.
Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
32 In malitia sua expelletur impius: sperat autem iustus in morte sua.
Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
33 In corde prudentis requiescit sapientia, et indoctos quosque erudiet.
V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
34 Iustitia elevat gentem: miseros autem facit populos peccatum.
Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
35 Acceptus est regi minister intelligens: iracundiam eius inutilis sustinebit.
Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
