Mattheum 14
1 In illo tempore audivit Herodes tetrarcha fama Iesu:
Tehdy slyšel galilejský vládce Herodes Antipas vyprávění o Ježíšovi
2 et ait pueris suis: Hic est Ioannes Baptista: ipse surrexit a mortuis, et ideo virtutes operantur in eo.
a řekl svým dvořanům: „To musí být Jan Křtitel! Vstal z mrtvých, a proto dělá takové zázraky!“
3 Herodes enim tenuit Ioannem, et alligavit eum: et posuit in carcerem propter Herodiadem uxorem fratris sui.
Před časem dal tento Herodes Jana zatknout a uvěznit.
4 Dicebat enim illi Ioannes: Non licet tibi habere eam.
Jan mu totiž vytýkal, že žije s Herodiadou, manželkou svého bratra Filipa.
5 Et volens illum occidere, timuit populum: quia sicut prophetam eum habebant.
Herodes by se Jana rád zbavil, ale bál se, protože lidé v něm viděli proroka.
6 Die autem natalis Herodis saltavit filia Herodiadis in medio, et placuit Herodi.
Na oslavě Herodových narozenin tančila dcera Herodiady a okouzlila Heroda tak,
7 Unde cum iuramento pollicitus est ei dare quodcumque postulasset ab eo.
že jí přísahal splnit každé přání.
8 At illa præmonita a matre sua, Da mihi, inquit, hic in disco caput Ioannis Baptistæ.
Herodiada navedla svou dceru a ta požádala: „Chci tady na míse hlavu Jana Křtitele.“
9 Et contristatus est rex: propter iuramentum autem, et eos, qui pariter recumbebant, iussit dari.
To bylo i na Heroda příliš. Nechtěl se však zostudit před hosty tím, že by zrušil svou přísahu.
10 Misitque et decollavit Ioannem in carcere.
Poručil proto, aby Jana sťali přímo ve vězení.
11 Et allatum est caput eius in disco, et datum est puellæ, et attulit matri suæ.
Jeho hlavu přinesli na míse tanečnici a ta ji donesla své matce.
12 Et accedentes discipuli eius, tulerunt corpus eius, et sepelierunt illud: et venientes nunciaverunt Iesu.
Janovi žáci si vyžádali jeho tělo a pohřbili ho. Pak šli oznámit Ježíšovi, co se stalo.
13 Quod cum audisset Iesus, secessit inde in navicula, in locum desertum seorsum: et cum audissent turbæ, secutæ sunt eum pedestres de civitatibus.
Když to Ježíš slyšel, vstoupil do loďky a odplul na osamělé místo. Jakmile však lidé z okolí zjistili, kam jeho loďka míří, shromáždili se tam.
14 Et exiens vidit turbam multam, et misertus est eis, et curavit languidos eorum.
Když Ježíš vystoupil na břeh, čekaly ho již davy lidí. Měl s nimi soucit a uzdravil jejich nemocné.
15 Vespere autem facto, accesserunt ad eum discipuli eius, dicentes: Desertus est locus, et hora iam præteriit: dimitte turbas, ut euntes in castella, emant sibi escas.
Večer za ním přišli jeho učedníci a řekli: „Už je pozdě a tady v pustině se nedá koupit nic k jídlu. Rozluč se s nimi, ať si mohou po vesnicích něco opatřit.“
16 Iesus autem dixit eis: Non habent necesse ire: date illis vos manducare.
Ježíš jim na to řekl: „Kam by chodili, dejte jim najíst vy!“
17 Responderunt ei: Non habemus hic nisi quinque panes, et duos pisces.
Namítli: „Vždyť tu máme všeho všudy pět chlebů a dvě ryby!“
18 Qui ait eis: Afferte mihi illos huc.
„Přineste je sem, “vybídl je.
19 Et cum iussisset turbam discumbere super fœnum, acceptis quinque panibus, et duobus piscibus, aspiciens in cælum benedixit, et fregit, et dedit discipulis panes, discipuli autem turbis.
Potom řekl lidem, aby se usadili na trávě. A vzal těch pět chlebů a dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Pak ulamoval, dával učedníkům a ti rozdávali lidem.
20 Et manducaverunt omnes, et saturati sunt. Et tulerunt reliquias, duodecim cophinos fragmentorum plenos.
Najedlo se tam dosyta pět tisíc mužů kromě žen a dětí. A ještě nasbírali plných dvanáct košů zbytků.
21 Manducantium autem fuit numerus, quinque millia virorum, exceptis mulieribus, et parvulis.
22 Et statim compulit Iesus discipulos ascendere in naviculam, et præcedere eum trans fretum, donec dimitteret turbas.
Hned potom Ježíš přiměl své učedníky, aby přepluli na druhý břeh, zatímco on propustí shromážděné lidi.
23 Et dimissa turba, ascendit in montem solus orare. Vespere autem facto solus erat ibi.
Když se zástupy rozcházely, vystoupil Ježíš na horu, aby se o samotě modlil. Strávil tam skoro celou noc.
24 Navicula autem in medio mari iactabatur fluctibus: erat enim contrarius ventus.
Loď s učedníky stále nemohla dosáhnout druhého břehu, protože vítr hnal vlny proti ní.
25 Quarta enim vigilia noctis, venit ad eos ambulans super mare.
K ránu se Ježíš přiblížil k lodi po hladině jezera.
26 Et videntes eum super mare ambulantem, turbati sunt, dicentes: Quia phantasma est. Et præ timore clamaverunt.
Učedníci ho považovali za přízrak a vyděsili se.
27 Statimque Iesus locutus est eis, dicens: Habete fiduciam: ego sum, nolite timere.
Ale Ježíš promluvil a uklidnil je: „Vzchopte se, to jsem já, nebojte se!“
28 Respondens autem Petrus dixit: Domine, si tu es, iube me ad te venire super aquas.
Petr zvolal: „Pane, když máš takovou moc, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě!“
29 At ipse ait: Veni. Et descendens Petrus de navicula, ambulabat super aquam ut veniret ad Iesum.
„Tak pojď!“řekl Ježíš. A tak Petr opustil loď a šel k Ježíšovi.
30 Videns vero ventum validum, timuit: et cum cœpisset mergi, clamavit dicens: Domine, salvum me fac.
Velké vlny ho však přece poděsily a začal se topit. „Pane, pomoz!“vykřikl.
31 Et continuo Iesus extendens manum, apprehendit eum: et ait illi: Modicæ fidei, quare dubitasti?
Ježíš ho rychle zachytil a řekl: „Kde je tvoje víra? Proč jsi pochyboval?“
32 Et cum ascendissent in naviculam, cessavit ventus.
Vstoupili na loď a vítr se hned utišil.
33 Qui autem in navicula erant, venerunt, et adoraverunt eum, dicentes: Vere, Filius Dei es.
Učedníci před Ježíšem poklekli a vyznávali: „Ty jsi určitě Boží Syn!“
34 Et cum transfretassent, venerunt in terram Genesar.
Pak přistáli v genezaretském kraji.
35 Et cum cognovissent eum viri loci illius, miserunt in universam regionem illam, et obtulerunt ei omnes male habentes:
Jakmile ho tamější lidé poznali, rozneslo se to po širokém okolí a odevšad k němu nosili nemocné.
36 et rogabant eum ut vel fimbriam vestimenti eius tangerent. Et quicumque tetigerunt, salvi facti sunt.
Prosili ho, aby se mohli alespoň dotknout lemu jeho šatu. A kdo se dotkl, byl uzdraven.
