Lamentationes 5
1 Recordare Domine quid acciderit nobis: intuere, et respice opprobrium nostrum.
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Hæreditas nostra versa est ad alienos: domus nostræ ad extraneos.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 Pupilli facti sumus absque patre, matres nostræ quasi viduæ.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 Aquam nostram pecunia bibimus: ligna nostra pretio comparavimus.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Cervicibus nostris minabamur, lassis non dabatur requies.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 Ægypto dedimus manum, et Assyriis ut saturaremur pane.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Patres nostri peccaverunt, et non sunt: et nos iniquitates eorum portavimus.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Servi dominati sunt nostri: non fuit qui redimeret de manu eorum.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 In animabus nostris afferebamus panem nobis, a facie gladii in deserto.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Pellis nostra, quasi clibanus exusta est a facie tempestatum famis.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 Mulieres in Sion humiliaverunt, et virgines in civitatibus Iuda.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Principes manu suspensi sunt: facies senum non erubuerunt.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Adolescentibus impudice abusi sunt: et pueri in ligno corruerunt.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 Senes defecerunt de portis: iuvenes de choro psallentium.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 Defecit gaudium cordis nostri: versus est in luctum chorus noster.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Cecidit corona capitis nostri: væ nobis, quia peccavimus.
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Propterea mœstum factum est cor nostrum, ideo contenebrati sunt oculi nostri.
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 Propter montem Sion quia disperiit, vulpes ambulaverunt in eo.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Tu autem Domine in æternum permanebis, solium tuum in generationem et generationem.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Quare in perpetuum oblivisceris nostri? derelinques nos in longitudine dierum?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Converte nos Domine ad te, et convertemur: innova dies nostros, sicut a principio.
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 Sed proiiciens repulisti nos, iratus es contra nos vehementer.
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
