Job 9
1 Et respondens Iob, ait:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Vere scio quod ita sit, et quod non iustificetur homo compositus Deo.
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 Si voluerit contendere cum eo, non poterit ei respondere unum pro mille.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Sapiens corde est, et fortis robore: quis restitit ei, et pacem habuit?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Qui transtulit montes, et nescierunt hi quos subvertit in furore suo.
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 Qui commovet terram de loco suo, et columnæ eius concutiuntur.
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 Qui præcipit Soli, et non oritur: et stellas claudit quasi sub signaculo:
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 Qui extendit cælos solus, et graditur super fluctus maris.
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 Qui facit Arcturum, et Oriona, et Hyadas, et interiora austri.
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 Qui facit magna, et incomprehensibilia, et mirabilia, quorum non est numerus.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Si venerit ad me, non videbo eum: si abierit, non intelligam.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Si repente interroget, quis respondebit ei? vel quis dicere potest: Cur ita facis?
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 Deus, cuius iræ nemo resistere potest, et sub quo curvantur qui portant orbem.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 Quantus ergo sum ego, ut respondeam ei, et loquar verbis meis cum eo?
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Qui etiam si habuero quippiam iustum, non respondebo, sed meum iudicem deprecabor.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Et cum invocantem exaudierit me, non credo quod audierit vocem meam.
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 In turbine enim conteret me, et multiplicabit vulnera mea etiam sine causa.
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 Non concedit requiescere spiritum meum, et implet me amaritudinibus.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 Si fortitudo quæritur, robustissimus est: si æquitas iudicii, nemo audet pro me testimonium dicere.
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Si iustificare me voluero, os meum condemnabit me: si innocentem ostendero, pravum me comprobabit.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Etiam si simplex fuero, hoc ipsum ignorabit anima mea, et tædebit me vitæ meæ.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 Unum est quod locutus sum, et innocentem et impium ipse consumit.
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 Si flagellat, occidat semel, et non de pœnis innocentum rideat.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 Terra data est in manus impii, vultum iudicum eius operit: quod si non ille est, quis ergo est?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 Dies mei velociores fuerunt cursore: fugerunt, et non viderunt bonum.
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 Pertransierunt quasi naves poma portantes, sicut aquila volans ad escam.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 Cum dixero: Nequaquam ita loquar: commuto faciem meam, et dolore torqueor.
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 Verebar omnia opera mea, sciens quod non parceres delinquenti.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Si autem et sic impius sum, quare frustra laboravi?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 Si lotus fuero quasi aquis nivis, et fulserit velut mundissimæ manus meæ:
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 Tamen sordibus intinges me, et abominabuntur me vestimenta mea.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 Neque enim viro qui similis mei est, respondebo: nec qui mecum in iudicio ex æquo possit audiri.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 Non est qui utrumque valeat arguere, et ponere manum suam in ambobus.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Auferat a me virgam suam, et pavor eius non me terreat.
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 Loquar, et non timebo eum: neque enim possum metuens respondere.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
