Job 41
1 An extrahere poteris leviathan hamo, et fune ligabis linguam eius?
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
2 Numquid pones circulum in naribus eius, aut armilla perforabis maxillam eius?
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
3 Numquid multiplicabit ad te preces, aut loquetur tibi mollia?
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
4 Numquid feriet tecum pactum, et accipies eum servum sempiternum?
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
5 Numquid illudes ei quasi avi, aut ligabis eum ancillis tuis?
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
6 Concident eum amici, divident illum negotiatores?
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
7 Numquid implebis sagenas pelle eius, et gurgustium piscium capite illius?
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
8 Pone super eum manum tuam: memento belli, nec ultra addas loqui.
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
9 Ecce, spes eius frustrabitur eum, et videntibus cunctis præcipitabitur.
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
10 Non quasi crudelis suscitabo eum: quis enim resistere potest vultui meo?
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
11 Quis ante dedit mihi, ut reddam ei? omnia quæ sub cælo sunt, mea sunt.
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12 Non parcam ei, et verbis potentibus, et ad deprecandum compositis.
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
13 Quis revelabit faciem indumenti eius? et in medium oris eius quis intrabit?
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
14 Portas vultus eius quis aperiet? per gyrum dentium eius formido.
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
15 Corpus illius quasi scuta fusilia, compactum squamis se prementibus.
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
16 Una uni coniungitur, et ne spiraculum quidem incedit per eas:
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
17 Una alteri adhærebit, et tenentes se nequaquam separabuntur.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
18 Sternutatio eius splendor ignis, et oculi eius, ut palpebræ diluculi.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
19 De ore eius lampades procedunt, sicut tædæ ignis accensæ.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 De naribus eius procedit fumus, sicut ollæ succensæ atque ferventis.
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
21 Halitus eius prunas ardere facit, et flamma de ore eius egreditur.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22 In collo eius morabitur fortitudo, et faciem eius præcedit egestas.
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
23 Membra carnium eius cohærentia sibi: mittet contra eum fulmina, et ad locum alium non ferentur.
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
24 Cor eius indurabitur tamquam lapis, et stringetur quasi malleatoris incus.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
25 Cum sublatus fuerit, timebunt angeli, et territi purgabuntur.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
26 Cum apprehenderit eum gladius, subsitere non poterit neque hasta, neque thorax:
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
27 Reputabit enim quasi paleas ferrum, et quasi lignum putridum, æs.
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
28 Non fugabit eum vir sagittarius, in stipulam versi sunt ei lapides fundæ.
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
29 Quasi stipulam æstimabit malleum, et deridebit vibrantem hastam.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30 Sub ipso erunt radii solis, et sternet sibi aurum quasi lutum.
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
31 Fervescere faciet quasi ollam profundum mare, et ponet quasi cum unguenta bulliunt.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
32 Post eum lucebit semita, æstimabit abyssum quasi senescentem.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33 Non est super terram potestas, quæ comparetur ei, qui factus est ut nullum timeret.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
34 Omne sublime videt, ipse est rex super universos filios superbiæ.
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
