Job 32
1 Omiserunt autem tres viri isti respondere Iob, eo quod iustus sibi videretur.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Et iratus, indignatusque est Eliu filius Barachel Buzites, de cognatione Ram: iratus est autem adversum Iob, eo quod iustum se esse diceret coram Deo.
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 Porro adversum amicos eius indignatus est, eo quod non invenissent responsionem rationabilem, sed tantummodo condemnassent Iob.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Igitur Eliu expectavit Iob loquentem: eo quod seniores essent qui loquebantur.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 Cum autem vidisset quod tres respondere non potuissent, iratus est vehementer.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 Respondensque Eliu filius Barachel Buzites, dixit: Iunior sum tempore, vos autem antiquiores, idcirco demisso capite, veritus sum vobis indicare meam sententiam.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 Sperabam enim quod ætas prolixior loqueretur, et annorum multitudo doceret sapientiam.
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 Sed, ut video, spiritus est in hominibus, et inspiratio Omnipotentis dat intelligentiam.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 Non sunt longævi sapientes, nec senes intelligunt iudicium.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Ideo dicam: Audite me, ostendam vobis etiam ego meam sapientiam.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Expectavi enim sermones vestros, audivi prudentiam vestram, donec disceptaremini sermonibus:
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 Et donec putabam vos aliquid dicere, considerabam: sed, ut video, non est qui possit arguere Iob, et respondere ex vobis sermonibus eius.
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 Ne forte dicatis: Invenimus sapientiam: Deus proiecit eum, non homo.
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Nihil locutus est mihi, et ego non secundum sermones vestros respondebo illi.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 Extimuerunt, nec responderunt ultra, abstuleruntque a se eloquia.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 Quoniam igitur expectavi, et non sunt locuti: steterunt, nec ultra responderunt:
Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 Respondebo et ego partem meam, et ostendam scientiam meam.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 Plenus sum enim sermonibus, et coarctat me spiritus uteri mei.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 En venter meus quasi mustum absque spiraculo, quod lagunculas novas disrumpit.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 Loquar, et respirabo paululum: aperiam labia mea, et respondebo.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Non accipiam personam viri, et Deum homini non æquabo.
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 Nescio enim quamdiu subsistam, et si post modicum tollat me Factor meus.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
