Job 22
1 Respondens autem Eliphaz Themanites, dixit:
A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Numquid Deo potest comparari homo, etiam cum perfectæ fuerit scientiæ?
Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3 Qui prodest Deo si iustus fueris? aut quid ei confers si immaculata fuerit via tua?
Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4 Numquid timens arguet te, et veniet tecum in iudicium,
Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5 Et non propter malitiam tuam plurimam, et infinitas iniquitates tuas?
Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6 Abstulisti enim pignus fratrum tuorum sine causa, et nudos spoliasti vestibus.
Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7 Aquam lasso non dedisti, et esurienti subtraxisti panem.
Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8 In fortitudine brachii tui possidebas terram, et potentissimus obtinebas eam.
Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9 Viduas dimisisti vacuas, et lacertos pupillorum comminuisti.
Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10 Propterea circumdatus es laqueis, et conturbat te formido subita.
A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11 Et putabas te tenebras non visurum, et impetu aquarum inundantium non oppressum iri?
Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12 An non cogitas quod Deus excelsior cælo sit, et super stellarum verticem sublimetur?
Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13 Et dicis: Quid enim novit Deus? et quasi per caliginem iudicat,
Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14 Nubes latibulum eius, nec nostra considerat, et circa cardines cæli perambulat.
Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15 Numquid semitam sæculorum custodire cupis, quam calcaverunt viri iniqui?
Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16 Qui sublati sunt ante tempus suum, et fluvius subvertit fundamentum eorum:
Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17 Qui dicebant Deo: Recede a nobis: et quasi nihil posset facere Omnipotens, æstimabant eum:
Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18 Cum ille implesset domos eorum bonis, quorum sententia procul sit a me.
On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19 Videbunt iusti, et lætabuntur, et innocens subsannabit eos.
Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20 Nonne succisa est erectio eorum, et reliquias eorum devoravit ignis?
Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
21 Acquiesce igitur ei, et habeto pacem: et per hæc habebis fructus optimos.
Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
22 Suscipe ex ore illius legem, et pone sermones eius in corde tuo.
Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
23 Si reversus fueris ad Omnipotentem, ædificaberis, et longe facies iniquitatem a tabernaculo tuo.
Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
24 Dabit pro terra silicem, et pro silice torrentes aureos.
Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
25 Eritque Omnipotens contra hostes tuos, et argentum coacervabitur tibi.
Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
26 Tunc super Omnipotentem deliciis afflues, et elevabis ad Deum faciem tuam.
A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
27 Rogabis eum, et exaudiet te, et vota tua reddes.
Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
28 Decernes rem, et veniet tibi, et in viis tuis splendebit lumen.
Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
29 Qui enim humiliatus fuerit, erit in gloria: et qui inclinaverit oculos, ipse salvabitur.
Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
30 Salvabitur innocens, salvabitur autem in munditia manuum suarum.
Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
