Romanos 12
1 Obsecro itaque vos fratres per misericordiam Dei, ut exhibeatis corpora vestra hostiam viventem, sanctam, Deo placentem, rationabile obsequium vestrum.
Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou.
2 Et nolite conformari huic sæculo, sed reformamini in novitate sensus vestri: ut probetis quæ sit voluntas Dei bona, et beneplacens, et perfecta. (aiōn g165)
A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá. (aiōn g165)
3 Dico enim per gratiam quæ data est mihi, omnibus qui sunt inter vos, non plus sapere quam oportet sapere, sed sapere ad sobrietatem: et unicuique sicut Deus divisit mensuram fidei.
Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi, ) každému, kdož jest mezi vámi, aby nesmyslil více, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž komu Bůh udělil míru víry.
4 Sicut enim in uno corpore multa membra habemus, omnia autem membra non eumdem actum habent:
Nebo jakož v jednom těle mnohé oudy máme, ale nemají všickni oudové jednostejného díla,
5 ita multi unum corpus sumus in Christo, singuli autem alter alterius membra.
Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých oudové.
6 Habentes autem donationes secundum gratiam, quæ data est nobis, differentes: sive prophetiam secundum rationem fidei,
Ale majíce obdarování rozdílná podlé milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, to ať se koná podlé pravidla víry;
7 sive ministerium in ministrando, sive qui docet in doctrina,
Buďto úřad, v přisluhování; buďto ten, kdož učí, v vyučování.
8 qui exhortatur in exhortando, qui tribuit in simplicitate, qui præest in sollicitudine, qui miseretur in hilaritate.
Též kdo napomíná, v napomínání; ten, kdo rozdává, v upřímnosti; kdož předložen jest, v pilnosti; kdo milosrdenství činí, čiň to s ochotností.
9 Dilectio sine simulatione: odientes malum, adhærentes bono:
Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému.
10 caritate fraternitatis invicem diligentes: honore invicem prævenientes:
Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, poctivostí se vespolek předcházejte,
11 sollicitudine non pigri: spiritu ferventes: Domino servientes:
V pracech neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce,
12 spe gaudentes: in tribulatione patientes: orationi instantes:
Nadějí se veselíce, v ssouženích trpěliví, na modlitbě ustaviční,
13 necessitatibus sanctorum communicantes: hospitalitatem sectantes.
V potřebách s svatými se zdělujíce, přívětivosti k hostem následujíce.
14 Benedicite persequentibus vos: benedicite, et nolite maledicere.
Dobrořečte protivníkům svým, dobrořečte a nezlořečte.
15 Gaudere cum gaudentibus, flere cum flentibus:
Radujte s radujícími, a plačte s plačícími.
16 idipsum invicem sentientes: non alta sapientes, sed humilibus consentientes. Nolite esse prudentes apud vosmetipsos:
Buďte vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce.
17 nulli malum pro malo reddentes: providentes bona non tantum coram Deo, sed etiam coram omnibus hominibus.
Nebuďte opatrní sami u sebe. Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi,
18 Si fieri potest, quod ex vobis est, cum omnibus hominibus pacem habentes:
Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce,
19 non vosmetipsos defendentes carissimi, sed date locum iræ. Scriptum est enim: Mihi vindicta: ego retribuam, dicit Dominus.
Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán.
20 Sed si esurierit inimicus tuus, ciba illum: si sitit, potum da illi: hoc enim faciens, carbones ignis congeres super caput ejus.
A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho.
21 Noli vinci a malo, sed vince in bono malum.
Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé.
