Psalmorum 81
1 In finem, pro torcularibus. Psalmus ipsi Asaph. [Exsultate Deo adjutori nostro; jubilate Deo Jacob.
Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
2 Sumite psalmum, et date tympanum; psalterium jucundum cum cithara.
Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
3 Buccinate in neomenia tuba, in insigni die solemnitatis vestræ:
Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
4 quia præceptum in Israël est, et judicium Deo Jacob.
Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
5 Testimonium in Joseph posuit illud, cum exiret de terra Ægypti; linguam quam non noverat, audivit.
Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
6 Divertit ab oneribus dorsum ejus; manus ejus in cophino servierunt.
Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
7 In tribulatione invocasti me, et liberavi te. Exaudivi te in abscondito tempestatis; probavi te apud aquam contradictionis.
V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
8 Audi, populus meus, et contestabor te. Israël, si audieris me,
Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
9 non erit in te deus recens, neque adorabis deum alienum.
A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
10 Ego enim sum Dominus Deus tuus, qui eduxi te de terra Ægypti. Dilata os tuum, et implebo illud.
Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
11 Et non audivit populus meus vocem meam, et Israël non intendit mihi.
Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
12 Et dimisi eos secundum desideria cordis eorum; ibunt in adinventionibus suis.
A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
13 Si populus meus audisset me, Israël si in viis meis ambulasset,
Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
14 pro nihilo forsitan inimicos eorum humiliassem, et super tribulantes eos misissem manum meam.
Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
15 Inimici Domini mentiti sunt ei, et erit tempus eorum in sæcula.
A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
16 Et cibavit eos ex adipe frumenti, et de petra melle saturavit eos.]
A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
