Psalmorum 74
1 Intellectus Asaph. [Ut quid, Deus, repulisti in finem, iratus est furor tuus super oves pascuæ tuæ?
Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2 Memor esto congregationis tuæ, quam possedisti ab initio. Redemisti virgam hæreditatis tuæ, mons Sion, in quo habitasti in eo.
Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3 Leva manus tuas in superbias eorum in finem: quanta malignatus est inimicus in sancto!
Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4 Et gloriati sunt qui oderunt te in medio solemnitatis tuæ; posuerunt signa sua, signa:
Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5 et non cognoverunt sicut in exitu super summum. Quasi in silva lignorum securibus
Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6 exciderunt januas ejus in idipsum; in securi et ascia dejecerunt eam.
A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7 Incenderunt igni sanctuarium tuum; in terra polluerunt tabernaculum nominis tui.
Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8 Dixerunt in corde suo cognatio eorum simul: Quiescere faciamus omnes dies festos Dei a terra.
Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9 Signa nostra non vidimus; jam non est propheta; et nos non cognoscet amplius.
Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10 Usquequo, Deus, improperabit inimicus? irritat adversarius nomen tuum in finem?
I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11 Ut quid avertis manum tuam, et dexteram tuam de medio sinu tuo in finem?
Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12 Deus autem rex noster ante sæcula: operatus est salutem in medio terræ.
Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13 Tu confirmasti in virtute tua mare; contribulasti capita draconum in aquis.
Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14 Tu confregisti capita draconis; dedisti eum escam populis Æthiopum.
Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15 Tu dirupisti fontes et torrentes; tu siccasti fluvios Ethan.
Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16 Tuus est dies, et tua est nox; tu fabricatus es auroram et solem.
Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17 Tu fecisti omnes terminos terræ; æstatem et ver tu plasmasti ea.
Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18 Memor esto hujus: inimicus improperavit Domino, et populus insipiens incitavit nomen tuum.
Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19 Ne tradas bestiis animas confitentes tibi, et animas pauperum tuorum ne obliviscaris in finem.
Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20 Respice in testamentum tuum, quia repleti sunt qui obscurati sunt terræ domibus iniquitatum.
Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21 Ne avertatur humilis factus confusus; pauper et inops laudabunt nomen tuum.
Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22 Exsurge, Deus, judica causam tuam; memor esto improperiorum tuorum, eorum quæ ab insipiente sunt tota die.
Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23 Ne obliviscaris voces inimicorum tuorum: superbia eorum qui te oderunt ascendit semper.]
Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
