Psalmorum 58

1 In finem, ne disperdas. David in tituli inscriptionem. [Si vere utique justitiam loquimini, recta judicate, filii hominum.

Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?

2 Etenim in corde iniquitates operamini; in terra injustitias manus vestræ concinnant.

Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.

3 Alienati sunt peccatores a vulva; erraverunt ab utero: locuti sunt falsa.

Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.

4 Furor illis secundum similitudinem serpentis, sicut aspidis surdæ et obturantis aures suas,

Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,

5 quæ non exaudiet vocem incantantium, et venefici incantantis sapienter.

Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.

6 Deus conteret dentes eorum in ore ipsorum; molas leonum confringet Dominus.

Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.

7 Ad nihilum devenient tamquam aqua decurrens; intendit arcum suum donec infirmentur.

Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,

8 Sicut cera quæ fluit auferentur; supercecidit ignis, et non viderunt solem.

Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.

9 Priusquam intelligerent spinæ vestræ rhamnum, sicut viventes sic in ira absorbet eos.

Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.

10 Lætabitur justus cum viderit vindictam; manus suas lavabit in sanguine peccatoris.

I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka.

11 Et dicet homo: Si utique est fructus justo, utique est Deus judicans eos in terra.]

Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi.