Psalmorum 5
1 In finem, pro ea quæ hæreditatem consequitur. Psalmus David. [Verba mea auribus percipe, Domine; intellige clamorem meum.
Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův. Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému.
2 Intende voci orationis meæ, rex meus et Deus meus.
Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím.
3 Quoniam ad te orabo, Domine: mane exaudies vocem meam.
Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu.
4 Mane astabo tibi, et videbo quoniam non Deus volens iniquitatem tu es.
Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník.
5 Neque habitabit juxta te malignus, neque permanebunt injusti ante oculos tuos.
Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti.
6 Odisti omnes qui operantur iniquitatem; perdes omnes qui loquuntur mendacium. Virum sanguinum et dolosum abominabitur Dominus.
Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.
7 Ego autem in multitudine misericordiæ tuæ introibo in domum tuam; adorabo ad templum sanctum tuum in timore tuo.
Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé.
8 Domine, deduc me in justitia tua: propter inimicos meos dirige in conspectu tuo viam meam.
Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou.
9 Quoniam non est in ore eorum veritas; cor eorum vanum est.
Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví.
10 Sepulchrum patens est guttur eorum; linguis suis dolose agebant: judica illos, Deus. Decidant a cogitationibus suis; secundum multitudinem impietatum eorum expelle eos, quoniam irritaverunt te, Domine.
Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě.
11 Et lætentur omnes qui sperant in te; in æternum exsultabunt, et habitabis in eis. Et gloriabuntur in te omnes qui diligunt nomen tuum,
A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé.
12 quoniam tu benedices justo. Domine, ut scuto bonæ voluntatis tuæ coronasti nos.]
Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej.
