Psalmorum 17
1 Oratio David. [Exaudi, Domine, justitiam meam; intende deprecationem meam. Auribus percipe orationem meam, non in labiis dolosis.
Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
2 De vultu tuo judicium meum prodeat; oculi tui videant æquitates.
Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
3 Probasti cor meum, et visitasti nocte; igne me examinasti, et non est inventa in me iniquitas.
Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
4 Ut non loquatur os meum opera hominum: propter verba labiorum tuorum, ego custodivi vias duras.
Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
5 Perfice gressus meos in semitis tuis, ut non moveantur vestigia mea.
Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
6 Ego clamavi, quoniam exaudisti me, Deus; inclina aurem tuam mihi, et exaudi verba mea.
Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
7 Mirifica misericordias tuas, qui salvos facis sperantes in te.
Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
8 A resistentibus dexteræ tuæ custodi me ut pupillam oculi. Sub umbra alarum tuarum protege me
Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
9 a facie impiorum qui me afflixerunt. Inimici mei animam meam circumdederunt;
Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
10 adipem suum concluserunt: os eorum locutum est superbiam.
Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
11 Projicientes me nunc circumdederunt me; oculos suos statuerunt declinare in terram.
Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
12 Susceperunt me sicut leo paratus ad prædam, et sicut catulus leonis habitans in abditis.
Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
13 Exsurge, Domine: præveni eum, et supplanta eum: eripe animam meam ab impio; frameam tuam
Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
14 ab inimicis manus tuæ. Domine, a paucis de terra divide eos in vita eorum; de absconditis tuis adimpletus est venter eorum. Saturati sunt filiis, et dimiserunt reliquias suas parvulis suis.
Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
15 Ego autem in justitia apparebo conspectui tuo; satiabor cum apparuerit gloria tua.]
Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.
