Proverbiorum 5
1 [Fili mi, attende ad sapientiam meam, et prudentiæ meæ inclina aurem tuam:
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 ut custodias cogitationes, et disciplinam labia tua conservent. Ne attendas fallaciæ mulieris;
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 favus enim distillans labia meretricis, et nitidius oleo guttur ejus:
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 novissima autem illius amara quasi absinthium, et acuta quasi gladius biceps.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 Per semitam vitæ non ambulant; vagi sunt gressus ejus et investigabiles.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Nunc ergo fili mi, audi me, et ne recedas a verbis oris mei.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Longe fac ab ea viam tuam, et ne appropinques foribus domus ejus.
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 Ne des alienis honorem tuum, et annos tuos crudeli:
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 ne forte implentur extranei viribus tuis, et labores tui sint in domo aliena,
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 et gemas in novissimis, quando consumpseris carnes tuas et corpus tuum, et dicas:
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 Cur detestatus sum disciplinam, et increpationibus non acquievit cor meum,
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 nec audivi vocem docentium me, et magistris non inclinavi aurem meam?
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 pene fui in omni malo, in medio ecclesiæ et synagogæ.
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Bibe aquam de cisterna tua, et fluenta putei tui;
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 deriventur fontes tui foras, et in plateis aquas tuas divide.
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Habeto eas solus, nec sint alieni participes tui.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Sit vena tua benedicta, et lætare cum muliere adolescentiæ tuæ.
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 Cerva carissima, et gratissimus hinnulus: ubera ejus inebrient te in omni tempore; in amore ejus delectare jugiter.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Quare seduceris, fili mi, ab aliena, et foveris in sinu alterius?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Respicit Dominus vias hominis, et omnes gressus ejus considerat.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 Iniquitates suas capiunt impium, et funibus peccatorum suorum constringitur.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 Ipse morietur, quia non habuit disciplinam, et in multitudine stultitiæ suæ decipietur.]
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
