Proverbiorum 27
1 [Ne glorieris in crastinum, ignorans quid superventura pariat dies.
Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.
2 Laudet te alienus, et non os tuum; extraneus, et non labia tua.
Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.
3 Grave est saxum, et onerosa arena, sed ira stulti utroque gravior.
Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé.
4 Ira non habet misericordiam nec erumpens furor, et impetum concitati ferre quis poterit?
Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?
5 Melior est manifesta correptio quam amor absconditus.
Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.
6 Meliora sunt vulnera diligentis quam fraudulenta oscula odientis.
Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.
7 Anima saturata calcabit favum, et anima esuriens etiam amarum pro dulci sumet.
Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká.
8 Sicut avis transmigrans de nido suo, sic vir qui derelinquit locum suum.
Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.
9 Unguento et variis odoribus delectatur cor, et bonis amici consiliis anima dulcoratur.]
Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.
10 [Amicum tuum et amicum patris tui ne dimiseris, et domum fratris tui ne ingrediaris in die afflictionis tuæ. Melior est vicinus juxta quam frater procul.
Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.
11 Stude sapientiæ, fili mi, et lætifica cor meum, ut possis exprobranti respondere sermonem.
Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá.
12 Astutus videns malum, absconditus est: parvuli transeuntes sustinuerunt dispendia.
Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.
13 Tolle vestimentum ejus qui spopondit pro extraneo, et pro alienis aufer ei pignus.
Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.
14 Qui benedicit proximo suo voce grandi, de nocte consurgens maledicenti similis erit.
Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude.
15 Tecta perstillantia in die frigoris et litigiosa mulier comparantur.
Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;
16 Qui retinet eam quasi qui ventum teneat, et oleum dexteræ suæ vocabit.
Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.
17 Ferrum ferro exacuitur, et homo exacuit faciem amici sui.
Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.
18 Qui servat ficum comedet fructus ejus, et qui custos est domini sui glorificabitur.
Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude.
19 Quomodo in aquis resplendent vultus prospicientium, sic corda hominum manifesta sunt prudentibus.
Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku.
Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou. (Sheol h7585)
21 Quomodo probatur in conflatorio argentum et in fornace aurum, sic probatur homo ore laudantis. Cor iniqui inquirit mala, cor autem rectum inquirit scientiam.
Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho.
22 Si contuderis stultum in pila quasi ptisanas feriente desuper pilo, non auferetur ab eo stultitia ejus.]
Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho.
23 [Diligenter agnosce vultum pecoris tui, tuosque greges considera:
Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.
24 non enim habebis jugiter potestatem, sed corona tribuetur in generationem et generationem.
Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.
25 Aperta sunt prata, et apparuerunt herbæ virentes, et collecta sunt fœna de montibus.
Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor.
26 Agni ad vestimentum tuum, et hædi ad agri pretium.
Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci.
27 Sufficiat tibi lac caprarum in cibos tuos, et in necessaria domus tuæ, et ad victum ancillis tuis.]
Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.
