Proverbiorum 24
1 [Ne æmuleris viros malos, nec desideres esse cum eis:
Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.
2 quia rapinas meditatur mens eorum, et fraudes labia eorum loquuntur.
Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.
3 Sapientia ædificabitur domus, et prudentia roborabitur.
Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.
4 In doctrina replebuntur cellaria, universa substantia pretiosa et pulcherrima.
Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.
5 Vir sapiens fortis est, et vir doctus robustus et validus:
Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.
6 quia cum dispositione initur bellum, et erit salus ubi multa consilia sunt.
Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.
7 Excelsa stulto sapientia; in porta non aperiet os suum.
Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.
8 Qui cogitat mala facere stultus vocabitur:
Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.
9 cogitatio stulti peccatum est, et abominatio hominum detractor.
Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.
10 Si desperaveris lassus in die angustiæ, imminuetur fortitudo tua.]
Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.
11 [Erue eos qui ducuntur ad mortem, et qui trahuntur ad interitum, liberare ne cesses.
Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?
12 Si dixeris: Vires non suppetunt; qui inspector est cordis ipse intelligit: et servatorem animæ tuæ nihil fallit, reddetque homini juxta opera sua.
Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?
13 Comede, fili mi, mel, quia bonum est, et favum dulcissimum gutturi tuo.
Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.
14 Sic et doctrina sapientiæ animæ tuæ: quam cum inveneris, habebis in novissimis spem, et spes tua non peribit.
Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.
15 Ne insidieris, et quæras impietatem in domo justi, neque vastes requiem ejus.
Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.
16 Septies enim cadet justus, et resurget: impii autem corruent in malum.
Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.
17 Cum ceciderit inimicus tuus ne gaudeas, et in ruina ejus ne exsultet cor tuum:
Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,
18 ne forte videat Dominus, et displiceat ei, et auferat ab eo iram suam.
Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.
19 Ne contendas cum pessimis, nec æmuleris impios:
Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.
20 quoniam non habent futurorum spem mali, et lucerna impiorum extinguetur.
Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.
21 Time Dominum, fili mi, et regem, et cum detractoribus non commiscearis:
Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.
22 quoniam repente consurget perditio eorum, et ruinam utriusque quis novit?]
Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?
23 Hæc quoque sapientibus. [Cognoscere personam in judicio non est bonum.
Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.
24 Qui dicunt impio: Justus es: maledicent eis populi, et detestabuntur eos tribus.
Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.
25 Qui arguunt eum laudabuntur, et super ipsos veniet benedictio.
Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.
26 Labia deosculabitur qui recta verba respondet.
Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.
27 Præpara foris opus tuum, et diligenter exerce agrum tuum, ut postea ædifices domum tuam.
Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.
28 Ne sis testis frustra contra proximum tuum, nec lactes quemquam labiis tuis.
Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.
29 Ne dicas: Quomodo fecit mihi, sic faciam ei; reddam unicuique secundum opus suum.]
Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.
30 [Per agrum hominis pigri transivi, et per vineam viri stulti:
Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,
31 et ecce totum repleverant urticæ, et operuerant superficiem ejus spinæ, et maceria lapidum destructa erat.
A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.
32 Quod cum vidissem, posui in corde meo, et exemplo didici disciplinam.
A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.
33 Parum, inquam, dormies, modicum dormitabis; pauxillum manus conseres ut quiescas:
Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
34 et veniet tibi quasi cursor egestas, et mendicitas quasi vir armatus.]
V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
