Proverbiorum 23
1 [Quando sederis ut comedas cum principe, diligenter attende quæ apposita sunt ante faciem tuam.
Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
2 Et statue cultrum in gutture tuo: si tamen habes in potestate animam tuam.
Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
3 Ne desideres de cibis ejus, in quo est panis mendacii.
Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
4 Noli laborare ut diteris, sed prudentiæ tuæ pone modum.
Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
5 Ne erigas oculos tuos ad opes quas non potes habere, quia facient sibi pennas quasi aquilæ, et volabunt in cælum.
K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
6 Ne comedas cum homine invido, et ne desideres cibos ejus:
Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
7 quoniam in similitudinem arioli et conjectoris æstimat quod ignorat. Comede et bibe, dicet tibi; et mens ejus non est tecum.
Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
8 Cibos quos comederas evomes, et perdes pulchros sermones tuos.
Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
9 In auribus insipientium ne loquaris, qui despicient doctrinam eloquii tui.
Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
10 Ne attingas parvulorum terminos, et agrum pupillorum ne introëas:
Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
11 propinquus enim illorum fortis est, et ipse judicabit contra te causam illorum.]
Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
12 [Ingrediatur ad doctrinam cor tuum, et aures tuæ ad verba scientiæ.
Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
13 Noli subtrahere a puero disciplinam: si enim percusseris eum virga, non morietur.
Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš. (Sheol h7585)
15 Fili mi, si sapiens fuerit animus tuus, gaudebit tecum cor meum:
Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
16 et exsultabunt renes mei, cum locuta fuerint rectum labia tua.
A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
17 Non æmuletur cor tuum peccatores, sed in timore Domini esto tota die:
Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
18 quia habebis spem in novissimo, et præstolatio tua non auferetur.
Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
19 Audi, fili mi, et esto sapiens, et dirige in via animum tuum.
Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
20 Noli esse in conviviis potatorum, nec in comessationibus eorum qui carnes ad vescendum conferunt:
Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
21 quia vacantes potibus et dantes symbola consumentur, et vestietur pannis dormitatio.
Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
22 Audi patrem tuum, qui genuit te, et ne contemnas cum senuerit mater tua.
Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
23 Veritatem eme, et noli vendere sapientiam, et doctrinam, et intelligentiam.
Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
24 Exsultat gaudio pater justi; qui sapientem genuit, lætabitur in eo.
Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
25 Gaudeat pater tuus et mater tua, et exsultet quæ genuit te.
Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
26 Præbe, fili mi, cor tuum mihi, et oculi tui vias meas custodiant.
Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
27 Fovea enim profunda est meretrix, et puteus angustus aliena.
Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
28 Insidiatur in via quasi latro, et quos incautos viderit, interficiet.]
Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
29 [Cui væ? cujus patri væ? cui rixæ? cui foveæ? cui sine causa vulnera? cui suffusio oculorum?
Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
30 nonne his qui commorantur in vino, et student calicibus epotandis?
Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
31 Ne intuearis vinum quando flavescit, cum splenduerit in vitro color ejus: ingreditur blande,
Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
32 sed in novissimo mordebit ut coluber, et sicut regulus venena diffundet.
Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
33 Oculi tui videbunt extraneas, et cor tuum loquetur perversa.
Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
34 Et eris sicut dormiens in medio mari, et quasi sopitus gubernator, amisso clavo.
A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
35 Et dices: Verberaverunt me, sed non dolui; traxerunt me, et ego non sensi. Quando evigilabo, et rursus vina reperiam?]
Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.
