Job 21
1 Respondens autem Job, dixit:
A odpovídaje Job, řekl:
2 [Audite, quæso, sermones meos, et agite pœnitentiam.
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Sustinete me, et ego loquar: et post mea, si videbitur, verba, ridete.
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 Numquid contra hominem disputatio mea est, ut merito non debeam contristari?
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Attendite me et obstupescite, et superponite digitum ori vestro.
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 Et ego, quando recordatus fuero, pertimesco, et concutit carnem meam tremor.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 Quare ergo impii vivunt, sublevati sunt, confortatique divitiis?
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 Semen eorum permanet coram eis: propinquorum turba et nepotum in conspectu eorum.
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 Domus eorum securæ sunt et pacatæ, et non est virga Dei super illos.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 Bos eorum concepit, et non abortivit: vacca peperit, et non est privata fœtu suo.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 Egrediuntur quasi greges parvuli eorum, et infantes eorum exultant lusibus.
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 Tenent tympanum et citharam, et gaudent ad sonitum organi.
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)
14 Qui dixerunt Deo: Recede a nobis, et scientiam viarum tuarum nolumus.
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 Quis est Omnipotens, ut serviamus ei? et quid nobis prodest si oraverimus illum?
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 Verumtamen quia non sunt in manu eorum bona sua, consilium impiorum longe sit a me.
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 Quoties lucerna impiorum extinguetur, et superveniet eis inundatio, et dolores dividet furoris sui?
Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 Erunt sicut paleæ ante faciem venti, et sicut favilla quam turbo dispergit.
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 Deus servabit filiis illius dolorem patris, et cum reddiderit, tunc sciet.
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 Videbunt oculi ejus interfectionem suam, et de furore Omnipotentis bibet.
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 Quid enim ad eum pertinet de domo sua post se, et si numerus mensium ejus dimidietur?
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 Numquid Deus docebit quispiam scientiam, qui excelsos judicat?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 Iste moritur robustus et sanus, dives et felix:
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 viscera ejus plena sunt adipe, et medullis ossa illius irrigantur:
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 alius vero moritur in amaritudine animæ absque ullis opibus:
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 et tamen simul in pulvere dormient, et vermes operient eos.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 Certe novi cogitationes vestras, et sententias contra me iniquas.
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 Dicitis enim: Ubi est domus principis? et ubi tabernacula impiorum?
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 Interrogate quemlibet de viatoribus, et hæc eadem illum intelligere cognoscetis:
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 quia in diem perditionis servatur malus, et ad diem furoris ducetur.
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 Quis arguet coram eo viam ejus? et quæ fecit, quis reddet illi?
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 Ipse ad sepulchra ducetur, et in congerie mortuorum vigilabit.
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 Dulcis fuit glareis Cocyti, et post se omnem hominem trahet, et ante se innumerabiles.
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 Quomodo igitur consolamini me frustra, cum responsio vestra repugnare ostensa sit veritati?]
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
