Job 19
1 Respondens autem Job, dixit:
Tedy odpověděv Job, řekl:
2 [Usquequo affligitis animam meam, et atteritis me sermonibus?
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 En decies confunditis me, et non erubescitis opprimentes me.
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 Nempe etsi ignoravi, mecum erit ignorantia mea.
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 At vos contra me erigimini, et arguitis me opprobriis meis.
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 Saltem nunc intelligite quia Deus non æquo judicio afflixerit me, et flagellis suis me cinxerit.
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Ecce clamabo, vim patiens, et nemo audiet; vociferabor, et non est qui judicet.
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 Semitam meam circumsepsit, et transire non possum: et in calle meo tenebras posuit.
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 Spoliavit me gloria mea, et abstulit coronam de capite meo.
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 Destruxit me undique, et pereo: et quasi evulsæ arbori abstulit spem meam.
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 Iratus est contra me furor ejus, et sic me habuit quasi hostem suum.
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 Simul venerunt latrones ejus, et fecerunt sibi viam per me, et obsederunt in gyro tabernaculum meum.
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 Fratres meos longe fecit a me, et noti mei quasi alieni recesserunt a me.
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 Dereliquerunt me propinqui mei, et qui me noverant obliti sunt mei.
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 Inquilini domus meæ et ancillæ meæ sicut alienum habuerunt me, et quasi peregrinus fui in oculis eorum.
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 Servum meum vocavi, et non respondit: ore proprio deprecabar illum.
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 Halitum meum exhorruit uxor mea, et orabam filios uteri mei.
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 Stulti quoque despiciebant me: et cum ab eis recessissem, detrahebant mihi.
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 Abominati sunt me quondam consiliarii mei, et quem maxime diligebam, aversatus est me.
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 Pelli meæ, consumptis carnibus, adhæsit os meum, et derelicta sunt tantummodo labia circa dentes meos.
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 Miseremini mei, miseremini mei saltem vos, amici mei, quia manus Domini tetigit me.
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 Quare persequimini me sicut Deus, et carnibus meis saturamini?
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 Quis mihi tribuat ut scribantur sermones mei? quis mihi det ut exarentur in libro
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 stylo ferreo et plumbi lamina, vel celte sculpantur in silice?
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 Scio enim quod redemptor meus vivit, et in novissimo die de terra surrecturus sum:
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 et rursum circumdabor pelle mea, et in carne mea videbo Deum meum:
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 quem visurus sum ego ipse, et oculi mei conspecturi sunt, et non alius: reposita est hæc spes mea in sinu meo.
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 Quare ergo nunc dicitis: Persequamur eum, et radicem verbi inveniamus contra eum?
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 Fugite ergo a facie gladii, quoniam ultor iniquitatum gladius est: et scitote esse judicium.]
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
