Job 16
1 Respondens autem Job, dixit:
A odpovídaje Job, řekl:
2 [Audivi frequenter talia: consolatores onerosi omnes vos estis.
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3 Numquid habebunt finem verba ventosa? aut aliquid tibi molestum est, si loquaris?
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4 Poteram et ego similia vestri loqui, atque utinam esset anima vestra pro anima mea: consolarer et ego vos sermonibus, et moverem caput meum super vos;
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5 roborarem vos ore meo, et moverem labia mea, quasi parcens vobis.
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6 Sed quid agam? Si locutus fuero, non quiescet dolor meus, et si tacuero, non recedet a me.
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7 Nunc autem oppressit me dolor meus, et in nihilum redacti sunt omnes artus mei.
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8 Rugæ meæ testimonium dicunt contra me, et suscitatur falsiloquus adversus faciem meam, contradicens mihi.
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9 Collegit furorem suum in me, et comminans mihi, infremuit contra me dentibus suis: hostis meus terribilibus oculis me intuitus est.
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10 Aperuerunt super me ora sua, et exprobrantes percusserunt maxillam meam: satiati sunt pœnis meis.
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11 Conclusit me Deus apud iniquum, et manibus impiorum me tradidit.
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12 Ego ille quondam opulentus, repente contritus sum: tenuit cervicem meam, confregit me, et posuit me sibi quasi in signum.
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13 Circumdedit me lanceis suis; convulneravit lumbos meos: non pepercit, et effudit in terra viscera mea.
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14 Concidit me vulnere super vulnus: irruit in me quasi gigas.
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15 Saccum consui super cutem meam, et operui cinere carnem meam.
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16 Facies mea intumuit a fletu, et palpebræ meæ caligaverunt.
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17 Hæc passus sum absque iniquitate manus meæ, cum haberem mundas ad Deum preces.
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18 Terra, ne operias sanguinem meum, neque inveniat in te locum latendi clamor meus:
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19 ecce enim in cælo testis meus, et conscius meus in excelsis.
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20 Verbosi amici mei: ad Deum stillat oculus meus:
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21 atque utinam sic judicaretur vir cum Deo, quomodo judicatur filius hominis cum collega suo.
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22 Ecce enim breves anni transeunt, et semitam per quam non revertar ambulo.]
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
