< زەبوورەکان 104 >

ئەی گیانی من، ستایشی یەزدان بکە. ئەی یەزدانی پەروەردگارم، تۆ زۆر مەزنیت! شکۆمەندی و پایەبەرزیت لەبەرکردووە. 1
Blagoslivljaj Jahvu, dušo moja, Jahve, Bože moj, silno si velik! Odjeven veličanstvom i ljepotom,
وەک بەرگ ڕووناکیت پۆشیوە، وەک خێوەت ئاسمانت هەڵداوە، 2
svjetlošću ogrnut kao plaštem! Nebo si razapeo kao šator,
وەک کاریتە بەیتوونەکەت لەسەر ئاو داناوە. هەوری ئاسمانت کردووەتە گالیسکەت، بەسەر باڵی باوە دەڕۆیت. 3
na vodama sagradio dvorove svoje. Od oblaka praviš kola svoja, na krilima vjetrova putuješ.
بایەکانت کردووەتە فریشتەکانت، بڵێسەی ئاگر خزمەتکارانت. 4
Vjetrove uzimaš za glasnike, a žarki oganj za slugu svojega.
زەویت لەسەر بناغەی خۆی دامەزراندووە، هەتاهەتایە نالەقێت. 5
Zemlju si stavio na stupove njene: neće se poljuljati u vijeke vjekova,
تۆ وەک کراس زەویت بە دەریای قووڵ داپۆشی، لەسەر چیاکان ئاوەکان ڕادەوەستن. 6
pokrio si je vodama bezdanim k'o haljinom, iznad bregova stajahu vode;
بەڵام لە سەرزەنشتی تۆ ئاوەکان هەڵاتن، لە گرمەی دەنگی تۆ بە ترسەوە ڕایانکرد، 7
na tvoju se prijetnju povukoše, od tvoje grmljavine zadrhtaše.
بەسەر چیاکان کەوتن و شۆڕ بوونەوە ناو دۆڵەکان، بۆ ئەو شوێنەی تۆ بۆت دامەزراندبوون. 8
Bregovi se digoše, doline spustiše na mjesto koje si im odredio.
سنوورێکت دانا لێی تێنەپەڕن، نەگەڕێنەوە هەتا زەوی دابپۆشن. 9
Odredio si granicu koju ne smiju prijeći, da opet ne pokriju zemlju.
کانیاو لە شیوەکان دەتەقێنیتەوە، بۆ ئەوەی لەنێوان چیاکاندا بڕۆن. 10
Izvore svraćaš u potoke što žubore među brdima.
هەموو زیندەوەرێکی دەشتودەر ئاودەدەن، کەرەکێوییەکان تینووێتی خۆیانی پێ دەشکێنن. 11
Oni poje sve živine poljske, divlji magarci žeđ gase u njima.
باڵندەی ئاسمان هێلانەی تێدا دەکات، لەناو چڵەکان دەخوێنێت. 12
Uz njih se gnijezde ptice nebeske i pjevaju među granama.
لە بەیتوونەکەی خۆتەوە چیاکان ئاو دەدەیت، زەوی لە بەروبوومی کردەوەکانت تێر دەبێت. 13
Ti natapaš bregove iz dvorova svojih, zemlja se nasićuje plodom tvojih ruku.
گیا بۆ ئاژەڵی ماڵی دەڕوێنیت، سەوزە بۆ خزمەتی مرۆڤ، بۆ دەرهێنانی نان لە زەوییەوە. 14
Ti daješ te niče trava za stoku i bilje na korist čovjeku da izvede kruh iz zemlje
مەی پێ دەبەخشی بۆ ئەوەی دڵی مرۆڤ خۆش بکەی، ڕۆن بۆ درەوشانەوەی زیاتری ڕووی، نان بۆ پتەوکردنی دڵی مرۆڤ. 15
i vino što razvedruje srce čovječje; da uljem lice osvježi i da kruh okrijepi srce čovjeku.
درەختەکانی یەزدان تێر دەبن، ئەو داری ئورزەی لوبنان کە چاندی، 16
Stabla se Jahvina napajaju hranom, cedri libanonski koje on zasadi.
ئەوەی چۆلەکە هێلانەی تێدا دەکات، لەقلەقیش داری سنەوبەر ماڵیەتی، 17
Ondje se ptice gnijezde, u čempresu dom je rodin.
چیای بەرزیش بۆ بزنە کێوی، تاشەبەردەکانیش پەناگای گۆڕهەڵکەنە. 18
Visoki bregovi daju kozorogu a pećine jazavcu sklonište.
مانگت دروستکرد بۆ دیاریکردنی وەرزەکان، خۆریش ئاوابوونی خۆی دەزانێت. 19
Ti si stvorio mjesec da označuje vremena i sunce znade kada ima zaći.
تاریکی دادێنێت دەبێت بە شەو، هەموو زیندەوەری دارستان تێیدا دەکەونە جموجۆڵ. 20
Kad razastreš tmine i noć se spusti, tad se šuljaju u njoj životinje šumske.
بەچکە شێر بۆ نێچیر دەنەڕێنن، بۆ داواکردنی خواردنیان لە خودا. 21
Lavići riču za plijenom i od Boga hranu traže.
کە ڕۆژ هەڵدێت دەکشێنەوە، لەناو لانەکانیان خۆیان مات دەکەن. 22
Kad sunce ograne, nestaju i liježu na ležaje.
مرۆڤ دەچێت بۆ ئیشوکاری، بۆ ڕەنجکێشییەکەی هەتا ئێوارە. 23
Tad čovjek izlazi na dnevni posao i na rad do večeri.
ئەی یەزدان، کردەوەکانت چەندە زۆرن! هەموویت بە دانایی دروستکردووە، زەوی پڕە لە دەستکردی تۆ. 24
Kako su brojna tvoja djela, o Jahve! Sve si to mudro učinio: puna je zemlja stvorenja tvojih.
ئەم دەریا گەورە و فراوانە، کە بێشومار گیانداری گەورە و بچووکی تێدا جمەی دێت. 25
Eno mora, velika i široka, u njemu vrve gmazovi bez broja, životinje male i velike.
لەوێ کەشتییەکان دەڕۆن، لیڤیاتان، ئەمەی خۆت بەدیت هێناوە بۆ ئەوەی یاری تێدا بکات. 26
Onud prolaze nemani, Levijatan kojeg stvori da se igra u njemu.
ئەمانە هەمووی چاویان لە تۆیە، بۆ ئەوەی لە کاتی خۆی خواردنیان بدەیتێ، 27
I sva ova bića željno čekaju da ih nahraniš na vrijeme.
پێیان دەدەیت و وەریدەگرن، دەستت دەکەیتەوە تێر چاکە دەبن. 28
Daješ li im, tada sabiru: otvaraš li ruku, nasite se dobrima.
ڕوو وەردەگێڕیت، دەتۆقن، هەناسەیان لێ دەبڕیت، دەمرن، دەگەڕێنەوە بۆ خۆڵی خۆیان. 29
Sakriješ li lice svoje, tad se rastuže; ako dah im oduzmeš, ugibaju i opet se u prah vraćaju.
کاتێک ڕۆحی خۆت دەنێریت، ئەوان بەدیدەهێنرێن، ڕووی زەوی نوێ دەکەیتەوە. 30
Pošalješ li dah svoj, opet nastaju, i tako obnavljaš lice zemlje.
با شکۆی یەزدان هەتاهەتایە بەردەوام بێت، با یەزدان بە کارەکانی خۆی دڵخۆش بێت. 31
Neka dovijeka traje slava Jahvina: nek' se raduje Jahve u djelima svojim!
ئەوەی سەیری زەوی دەکات، لەرز دەیگرێت، دەست دەداتە چیاکان، دووکەڵ دەکەن. 32
On pogleda zemlju i ona se potrese, dotakne bregove, oni se zadime.
بە درێژایی ژیانم گۆرانی بۆ یەزدان دەڵێم، تاکو ماوم سروود بۆ خودای خۆم دەڵێم. 33
Pjevat ću Jahvi dokle god živim, svirat ću Bogu svome dokle god me bude.
با بیرکردنەوەم شیرین بێت لەلای، منیش بە یەزدان دڵخۆش دەبم. 34
Bilo mu milo pjevanje moje! Ja ću se radovati u Jahvi.
بەڵام با گوناهباران لەسەر زەوی دواییان ببڕێتەوە، با بەدکاران ئیتر نەمێنن. ئەی گیانی من، ستایشی یەزدان بکە. هەلیلویا! 35
Nek' zločinci sa zemlje nestanu i bezbožnika nek' više ne bude! Blagoslivljaj Jahvu, dušo moja! Aleluja!

< زەبوورەکان 104 >