시편 49
1 (고라 자손의 시. 영장으로 한 노래) 만민들아 이를 들어라 세상의 거민들아 귀를 기울이라
Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
2 귀천 빈부를 물론하고 다 들을지어다
Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
3 내 입은 지혜를 말하겠고 내 마음은 명철을 묵상하리로다
Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
4 내가 비유에 내 귀를 기울이고 수금으로 나의 오묘한 말을 풀리로다
Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
5 죄악이 나를 따라 에우는 환난의 날에 내가 어찌 두려워하랴
I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
6 자기의 재물을 의지하고 풍부함으로 자긍하는 자는
Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
7 아무도 결코 그 형제를 구속하지 못하며 저를 위하여 하나님께 속전을 바치지도 못할 것은
Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
8 저희 생명의 구속이 너무 귀하며 영영히 못할 것임이라
(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
9 저로 영존하여 썩음을 보지 않게 못하리니
Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
10 저가 보리로다 지혜있는 자도 죽고 우준하고 무지한 자도 같이 망하고 저희 재물을 타인에게 끼치는도다
Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
11 저희의 속 생각에 그 집이 영영히 있고 그 거처가 대대에 미치리라 하여 그 전지를 자기 이름으로 칭하도다
Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
12 사람은 존귀하나 장구치 못함이여 멸망하는 짐승같도다
Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
13 저희의 이 행위는 저희의 우매함이나 후세 사람은 오히려 저희 말을 칭찬하리로다 (셀라)
Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
14 양 같이 저희를 음부에 두기로 작정되었으니 사망이 저희 목자일 것이라 정직한 자가 아침에 저희를 다스리리니 저희 아름다움이 음부에서 소멸하여 그 거처조차 없어지려니와 (Sheol h7585)
Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. (Sélah) (Sheol h7585)
16 사람이 치부하여 그 집 영광이 더할 때에 너는 두려워 말지어다
Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
17 저가 죽으매 가져가는 것이 없고 그 영광이 저를 따라 내려가지 못함이로다
Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
18 저가 비록 생시에 자기를 축하하며 스스로 좋게 함으로 사람들에게 칭찬을 받을지라도
Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
19 그 역대의 열조에게로 돌아가리니 영영히 빛을 보지 못하리로다
A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
20 존귀에 처하나 깨닫지 못하는 사람은 멸망하는 짐승같도다
Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
