욥기 29

1 욥이 또 비사를 들어 가로되

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2 내가 이전 달과 하나님이 나를 보호하시던 날에 지내던것 같이 되었으면

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3 그 때는 그의 등불이 내 머리에 비취었고 내가 그 광명을 힘입어 흑암에 행하였었느니라

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4 나의 강장하던 날과 같이 지내었으면 그 때는 하나님의 우정이 내 장막 위에 있었으며

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5 그 때는 전능자가 오히려 나와 함께 계셨으며 나의 자녀들이 나를 둘러 있었으며

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6 뻐터가 내 발자취를 씻기며 반석이 나를 위하여 기름 시내를 흘러 내었으며

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 그 때는 내가 나가서 성문에 이르기도 하며 내 자리를 거리에 베풀기도 하였었느니라

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8 나를 보고 소년들은 숨으며 노인들은 일어나서 서며

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 방백들은 말을 참고 손으로 입을 가리우며

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 귀인들은 소리를 금하니 그 혀가 입 천장에 붙었었느니라

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 귀가 들은즉 나를 위하여 축복하고 눈이 본즉 나를 위하여 증거 하였었나니

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12 이는 내가 부르짖는 빈민과 도와줄 자 없는 고아를 건졌음이라

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 망하게 된 자도 나를 위하여 복을 빌었으며 과부의 마음이 나로 인하여 기뻐 노래하였었느니라

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 내가 의로 옷을 삼아 입었으며 나의 공의는 도포와 면류관 같았었느니라

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15 나는 소경의 눈도 되고 절뚝발이의 발도 되고

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 빈궁한 자의 아비도 되며 생소한 자의 일을 사실하여 주었으며

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17 불의한 자의 어금니를 꺽고 그 잇사이에서 겁탈한 물건을 빼어 내었었느니라

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18 내가 스스로 말하기를 나는 내 보금자리에서 선종하리라 나의 날은 모래 같이 많을 것이라

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 내 뿌리는 물로 뻗어나가고 내 가지는 밤이 맞도록 이슬에 젖으 며

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 내 영광은 내게 새로와지고 내 활은 내 손에서 날로 강하여지느니라 하였었노라

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21 무리는 내 말을 들으며 나의 가르치기를 잠잠히 기다리다가

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22 내가 말한 후에 그들이 말을 내지 못하였었나니 나의 말이 그들에게 이슬같이 됨이니라

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23 그들이 나 바라기를 비 같이 하였으며 입을 벌리기를 늦은 비 기다리듯 하였으므로

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24 그들이 의지 없을 때에 내가 함소하여 동정하면 그들이 나의 얼굴 빛을 무색하게 아니하였었느니라

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 내가 그들의 길을 택하고 으뜸으로 앉았었나니 왕이 군중에 거함도 같았고 애곡하는 자를 위로하는 사람도 같았었느니라

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.