ಕೀರ್ತನೆಗಳು 107
Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
3 ೩ ಪೂರ್ವ, ಪಶ್ಚಿಮ, ಉತ್ತರ ಮತ್ತು ದಕ್ಷಿಣಗಳಲ್ಲಿಯೂ, ಸಮುದ್ರದ ಕಡೆಯಲ್ಲಿಯೂ ಇರುವ ದೇಶಗಳಿಂದ ಕೂಡಿಸಿದವರೆಲ್ಲರೂ ಸ್ತುತಿಮಾಡಲಿ.
A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
