ಯೋಬನು 39
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 ೧೦ ನೇಗಿಲ ಸಾಲಿಗೆ ಕಾಡುಕೋಣವನ್ನು ಹಗ್ಗದಿಂದ ಕಟ್ಟುವೆಯಾ? ಅದು ತಗ್ಗಿನ ಭೂಮಿಯಲ್ಲಿ ನಿನ್ನನ್ನು ಹಿಂಬಾಲಿಸಿ ಕುಂಟೆ ಎಳೆಯುವುದೋ?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 ೧೬ ತನ್ನ ಮರಿಗಳನ್ನು ತನ್ನವುಗಳೆಂದೆಣಿಸದೆ ಬಾಧೆಗೊಳಪಡಿಸುವುದು, ತನ್ನ ಹೆರಿಗೆ ನಿಷ್ಫಲವಾದರೂ ಅದಕ್ಕೆ ಏನೂ ಚಿಂತೆ ಇಲ್ಲ.
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 ೨೪ ಅದು ತುತ್ತೂರಿಯ ಶಬ್ದವನ್ನು ಕೇಳಿದರೂ, ನಿಲ್ಲದೆ ಉಗ್ರತೆಯಿಂದ ಕಂಪಿಸುತ್ತಾ ನೆಲವನ್ನು ನುಂಗಿಬಿಡುವುದೋ ಎಂಬಂತೆ ಓಡುವುದು.
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 ೨೫ ತುತ್ತೂರಿ ಊದಿದಾಗೆಲ್ಲಾ ಆಹಾ! ಎಂದುಕೊಂಡು ಕಾಳಗ, ಆರ್ಭಟ, ಸೇನಾಪತಿಗಳ ಗರ್ಜನೆ, ಇವುಗಳನ್ನು ದೂರದಲ್ಲಿದ್ದರೂ ಮೂಸಿನೋಡಿ ತಿಳಿಯುವುದು.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
