ಯೋಬನು 29
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2 ೨ “ಅಯ್ಯೋ ನಾನು ಹಿಂದಿನ ತಿಂಗಳುಗಳಲ್ಲಿ ಇದ್ದಂತೆ ಈಗಲೂ ಇದ್ದರೆ ಎಷ್ಟೋ ಸಂತೋಷವಾಗಿತ್ತು! ಆ ದಿನಗಳಲ್ಲಿ ದೇವರು ನನ್ನನ್ನು ಕಾಯುತ್ತಿದ್ದನಲ್ಲಾ!
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6 ೬ ಹಾಲು ತುಪ್ಪದಲ್ಲಿ ನನ್ನ ಪಾದಗಳನ್ನು ತೊಳೆಯುತ್ತಿದ್ದೆ, ಬಂಡೆಯು ನನಗೋಸ್ಕರ ಎಣ್ಣೆಯನ್ನು ಪ್ರವಾಹವಾಗಿ ಸುರಿಸುತ್ತಿತ್ತು.
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 ೧೪ ನಾನು ಧರ್ಮವನ್ನು ಧರಿಸಿಕೊಂಡೆನು, ಧರ್ಮವು ನನ್ನನ್ನು ಧರಿಸಿತು. ನನ್ನ ನ್ಯಾಯವೇ ನನಗೆ ನಿಲುವಂಗಿಯೂ, ಕಿರೀಟವೂ ಆಗಿತ್ತು.
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 ೧೮ ಆಗ ನಾನು ಹೇಳಿದ್ದೇನೆಂದರೆ, ‘ನನ್ನ ಗೂಡಿನಲ್ಲಿಯೇ ನಾನು ಸಾಯುವೆನು, ನನ್ನ ದಿನಗಳು ಮರಳಿನಂತೆ ಅಸಂಖ್ಯವಾಗಿರುವವು.
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19 ೧೯ ನನ್ನ ಬೇರುಗಳು ನೀರಿನವರೆಗೂ ವ್ಯಾಪಿಸಿಕೊಂಡಿರುವವು, ರಾತ್ರಿಯಲ್ಲಿ ಇಬ್ಬನಿಯು ನನ್ನ ರೆಂಬೆಗಳ ಮೇಲೆ ಬಿದ್ದಿರುವುದು.
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 ೨೫ ನಾನು ಅವರಿಗೆ ತಕ್ಕ ಮಾರ್ಗವನ್ನು ಆರಿಸಿಕೊಟ್ಟು, ತನ್ನ ಸೈನ್ಯಗಳ ಮಧ್ಯದಲ್ಲಿ ಕುಳಿತಿರುವ ರಾಜನಂತೆಯೂ, ದುಃಖಿತರನ್ನು ಸಂತೈಸುವ ಮುಖಂಡನಾಗಿ ಆಸೀನನಾಗಿದ್ದೆನು.”
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
