コリント人への手紙第二 3
1 第二項 新約に於る使徒職 我等は又己を立てんとするか、将或人々の如く、汝等に對して、若くは汝等より、添書を要する者なるか、
Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným?
2 汝等こそ我等が心に録されたる我等の書簡にして、萬民に知られ且読まるるなれ。
List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
3 汝等は明に、我等に由りて認められたるキリストの書簡にして、而も墨を以てせず活給る神の霊を以てし、又石碑の上ならで心の肉碑の上に書きたるものなり。
Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
4 我等キリストに由りて斯の如く神の御前に確信す、
Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
5 是何事かを己より思ひ得るには非ず、我等の得るは神によれり。
Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
6 即ち神は我等を新約の相當なる役者とならしめ給へり、其は儀文の役者に非ず霊の役者なり、蓋儀文は殺し霊は活かし給ふ。
Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.
7 イスラエルの子等、モイゼの顔の終ある光榮の為に、其顔を熟視め得ざりし程に、死の役すら文字にて石に刻銘けられ、光榮の中に在りたれば、
Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
8 霊の役は豈一層光榮あらざらんや。
I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
9 蓋罪に定むる役は光榮なれば、况や義に定むる役は尚豊に光榮あるべきをや。
Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.
10 彼時に輝きしは、勝れたる光榮に對しては光榮ならず、
Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.
11 蓋終るべきものすら光榮を以て成りたれば、况や永存すべきものは増りて光榮あるべきをや。
Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
12 然れば我等は斯る希望を懐ける上に、憚らず言ひて、
Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme,
13 モイゼの如くには為ざるなり。彼は終るべき其役の終をイスラエルの子等に見せざらん為、己が顔に覆を置きたり。
A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
14 斯て彼等の精神鈍りて、今日に至るまで、舊約を読むに其覆は依然として取除かれず。蓋舊約はキリストに於て終るものなれども、
Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.
15 今日に至るまでモイゼの書を読む時に、覆は彼等の心の上に置かれたり。
Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci.
16 然れど主に立歸らん時、其覆は取除かるべし。
Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra.
17 然て主は彼霊なり、主の霊ある處には自由あり、
Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.
18 我等は皆素顔にて主の光榮を鏡に映すが如く見奉りて、光榮より光榮に進み、主と同じ像に化す、是主の霊に由りてなるが如し。
My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
